Koncem minulého týdne jste si mohli počíst, kterak se mi jezdilo na žhavé novince, kole, které představuje základ zcela nové kategorie silničních strojů, či spíše nové dimenze gravel biků, Cannondale Slate. V rámci své z části náhodné výpravy do Krušných hor jsem stihl natočit i jedno krátké video, které jsem před chvílí vypustil do světa!

Má smyl k tomuto tématu něco dodávat? Myslím si, že ne! Vše důležité je totiž popsané v praktickém představení stroje Cannondale Slate, který mě za pouhé dva dny, kdy jsme si spolu užívali pravou divočinu Krušných hor, doslova nadchl! Až začínám uvažovat, že si kolo podobného ražení budu muset časem pořídit do své garáže. Mít doma stroj podobný modelu Cannondale Slate a k tomu lehčí enduro, budu plně spokojen a nebudu potřebovat nic víc! Jen si v zimě občas půjčit fatbike / Zážitky ze závějí 

Toto je již třetí díl ze série ALL WE TOGETHER – 3 špičkoví čeští trialoví jezdci na odlišných strojích – motorka, kolo, jednokolka. „Pro tentokrát jsme se rozhodli natáčet ‚bezpříběhové‘ video v krásném lese plném mechu a kamenů. Doufáme, že si užijete naše ježdění a moc by nás potěšilo, kdybyste video sdíleli. Mockrát děkujeme,“ Team AWT.

Jezdci: 

BIKE | Vašek Kolář – World Champion Elite 2015
MOTO | Martin Matějíček – Czech Junior Champion 2015, 7th at the European Championship 2015
UNI | Adam Gerža – 3rd at the European Championship 2013

Web: allwetogether.cz
Facebook: facebook.com/ALLWETOGETHER

A menší pohled do historie

ALL WE TOGETHER 1 | ALL WE TOGETHER 2

ALL WE TOGETHER for 7Dayz film contest

Svého času byly poměrně oblíbené dovolenkové zájezdy do Chorvatska s prostým označením „Kolo-loď.“ Ani dnes to nemusí být zlé, když se ale podíváte na nejnovější video Matta Huntera, pochopíte, že jestli má smysl někde propojit plachtění a horské kolo, pak je to jednoznačně v kanadském BC!!!

Matt Hunter se tentokrát vydal za poznáním jedné možná lehce opomenuté části Britské Kolumbie, tedy ostrovy „Gulf Island“ (oficiální český ekvivalent typu ‚Golfské ostrovy‘ jsem nikde nenašel), které jsou vstupní branou do malé říše snů zvané Vancouver Island. Jednoduše koukněte na mapu jestli vás to zajímá…

Já si tuto lokalitu zapisuji okamžitě do svého seznamu přání, seznamu míst, kam bych se chtěl jednou podívat… Samozřejmě s kolem! I když kanadských spotů je v tomto seznamu už tak dost

V průběhu letošního listopadu probíhala opět velká cyklistická anketa pod záštitou Asociace výrobců a dovozců jízdních kol a velomateriálu (AVDK), na níž jsme vás předem upozorňovali. Jaké jsou její výsledky a závěry? Na čem jezdíme a co si kupujeme nebo chceme koupit?

Cyklistická anketa roku 2015 posbírala více než 15 000 vyplněných dotazníků, proto je rozhodně z čeho čerpat. Kde tedy začít? Vezměme to souhrnně otázku za otázkou, konkrétní výsledky najdete samostatně v podobě grafů na konci článku v galerii.

Na začátku všeho…

…padla otázka, jak lidé vůbec používají své kolo. Výrazně dominovalo použití ve smyslu sportovního doplňku pro udržení fyzické kondice (44,3 %), následovala odpověď kolo jako prostředek zábavy (34,5 %). To by nás mělo těšit, jelikož naše veselé trailování bereme, vy snad také, hlavně jako zábavu či rozptýlení, někdo i jako smysl či alespoň styl života. V závěsu za těmito možnostmi figurovalo kolo jako dopravní prostředek (11,5 %) a kolo jako sportovní/závodní nástroj (9,8 %). Takže kdo říká, že u nás na kole všichni hlavně závodí?

26“ zatím, 29 nebo 27,5“ již brzy

Vcelku s podivem je, kolik u nás doposud jezdí 26“ kol, ať již pevných (37 %) nebo plně odpružených (9,1 %). Je ale jasné, že ty statisíce šestadvacítek prostě nemizí jen tak ze dne na den. Jinak trend velkých kol a obliby XC či sportovní jízdy jasně dokazuje podíl 18,2 % pro MTB 29“ s pevným rámem.

Zajímavý výkyv nacházíme u otázky, „jak staré je vaše kolo,“ kde překvapivě vede varianta méně než dva doky (22,2 %), jíž ale hned následuje přesný opak, 11 a více let (21,2 %)! Výše zpochybňované sportovně-závodní zaměření českých jezdců do jisté míry koliduje s poměrem 59/41 % ve prospěch nášlapných pedálů, což je ale vlastně dost logické, jelikož nášlapy jsou v principu efektivnější a enduro mánie s platformami v popředí je sice silná, ne ale až tak početně výrazná.

Pozitivní je rovněž fakt, že u nás drtivá většina lidí investuje spíše do nového kola (86,2 %), kdy nákupy z druhé ruky představují minoritu 13,8 %. Na druhé straně plán na pořízení nového kola odmítlo 37,7 % respondentů, ale zase když se sečtou odpovědi do 1, 2 a 3 let, dostaneme se na solidní polovinu, což znamená, že se u nás „kolový park“ obměňuje poměrně často a pravidelně.

A když už nové kolo, tak lidé hodně cílí na „všestranný“ sportovní a cestovatelský parametr 29“ (22,4 %), silnice a trekingy, avšak v pozadí nejsou ani fully či pevňáky na kolech středního rozměru 27,5“.

Podle čeho se rozhodujeme, na čem nám záleží a kde nakupujeme?

V rozhodování o novém kole dáme hodně na faktické vlastnosti jako je výbava, cena, hmotnost a materiál rámu. Minimální vliv má naopak to, zda dané kolo či značku vozí ten či onen sportovec (3,3 %). Pro obchodníky jistě pozitivní je jasná nadvláda specializovaných prodejen, při rozhodování kde si koupit nové kolo (79,7 %), přičemž na internetu by si kolo koupilo jen 15,7 % respondentů.

Rozhodování o kole pak hodně ovlivňuje osobní zkušenost (65,8 %), internet a diskuze (48 %) či doporučení známého (40,3 %). Odborné testy se do toho všeho promítají poměrem 38,1 %, což není rozhodně špatné. Navíc BikeAndRide.cz jako čistě webové médium si můžeme sebevědomě promítnout i do položky internet a diskuze. Bez zajímavosti není ani rozložení ceny potenciálního nového stroje, kde tradičně vévodí dostupné kategorie 20 000 – 30 000 Kč, či 10 000 – 20 000 Kč, za nimiž ale následují vyšší hladiny 30 000 až postupně 100 000 Kč!

Poměrně dost také investujme do svého vybavení, za jeden rok nejčastěji 3 000 Kč (36,4 %), řada lidí ale neváhá vytáhnout z kapsy i 6 000 Kč (24,1 %). A když už zavítáte do prodejny, jde vám hlavně o to, aby byl obsluhující personál dostatečně technicky zdatný a obchod měl patřičně široký sortiment.

To vše si myslí publikum respondentů, kde je poměr mužů a žen rozdělen 82/18 ve prospěch silnějšího mužského pohlaví, i když dobře víme, že žen cyklistek, silničářek a bikerek je rok od roku víc a víc. Což nás jedině těší.

[See image gallery at www.bikeandride.cz]

MORGAN HILL, Kalifornie, 16. prosinec— Specialized je nesmírně potěšen, že může oznámit, že do Specialized Racing Factory teamu přivítá světového šampiona Enduro Série z roku 2014 – Jareda Gravese.

(tisková zpráva)
Jeho úspěchy na dvou kolech jsou nepřekonatelné – několik titulů z Enduro World Série, Fourcrossu, Dual Slalomu nebo sjezdu. V roce 2008 byl dokonce nominován závodit za Austrálii na olympijských hrách v BMX,  kde nakonec skončil na skvělém 6. místě. Nutno také podotknout, že patří mezi ty cyklistické profesionály, kteří na sobě nejvíce a velmi tvrdě pracují.

“Mám radost, že se mohu spojit se Specialized. Žádná jiná značka nemá tak špičkové zázemí včetně skvělých kol a vybavení a navíc i odhodlání udělat vše pro úspěch. Celý tým je skvěle poskládaný – výborná podpora, nejlepší mechanici a ti nejlepší týmoví parťáci. Závodit s mým starým kamarádem Curtisem Keenem, to je jak sen. Jsme kámoši odjakživa a teď jsem i v jednom týmu. Jsem přesvědčen, že si navzájem můžeme pomoci a ve výsledku nás to oba posune dopředu,“ říká Graves.

Graves bude sedlat hlavně Enduro 650b, bude spoléhat na kola Roval, boty Specialized 2FO, helmy Ambush a Dissident a také na oblečení Specialized, rukavice a pláště.

Gavin Noble, manažer programu Specialized Racing Factory Mountain Bike, říká o přichodu Gravese: „Jared je prostě třída – nenajdete jiného sportovce, který dává do tréninku tolik a který trénuje tak tvrdě jako on. To je důvodem, proč je vždy na předních místech a není tajemstvím, že se nebojí tvrdě pracovat, aby pravidelně dosahoval dobrých výsledků. A mimo to, když sesedne z kola, je to gentleman a  lze se  spolehnout, že s ním bude každá party živá. Jsme nadšení, že ho máme v týmu a těšíme se, že spolu zažijeme velké věci.“

Kola značky Yeti byla pro mě vždy něčím nedosažitelným a ze skupiny highend „garážovek“ mi byla tak nějak nejsympatičtější. Nikdy by mě nenapadlo, že se na mě usměje štěstí a budu mít možnost se na Yetině projet.

Vzpomínám totiž na dobu, kdy jsme s bráchou ke konci devadesátých let hltali první záznamy závodů Světového poháru, kde se na kolech značky Yeti v klasické tyrkysovo-žluté kombinaci proháněla například Missy Giove nebo Myles Rockwell.

Jakmile jsem se dozvěděl o tom, že má Štěpán takového krasavce půjčeného na test, nelenil jsem a domluvili jsme se na společné vyjížďce. Když jsem SB5c uviděl poprvé naživo, skoro mi až ukápla slza štěstí. Tu barvu prostě žeru a ty nádherné křivky rámu… Tohle kolo bych si dokázal představit pověšené na zeď místo obrazu a věřím, že bych na něj každý den civěl s otevřenou pusou!

Z výše uvedeného vyplývá, že bude můj pohled na tento stroj dost subjektivní, navíc jsem si na něm užíval cca 3 hodiny, takže ode mě nečekejte nějaké podrobné závěry. V tomto směru spoléhám na Štěpána, který na Yetině přeci jen strávil více času.

Po převzetí kola jsem udělal pár úprav – klasicky prohození brzd, na což jsem zvyklý už od dětství. Také všechny podložky putovaly nad představec, jelikož je hlavová trubka sama o sobě poměrně dlouhá. Maxxis Ardent na předním kole nahradil High Roller II, na kliky jsem nasadil pedály Chromag Contact a mohli jsme vyrazit.

Už po prvním šlápnutí bylo zřejmé, že kolo díky nízké hmotnosti pojede jako raketa. Téměř absolutní boční tuhost rámu je dána konstrukcí zavěšení zadního trojúhelníku a také „kapličkou“ nad středem, v níž je ukryt systém Switch Infinity.

Vyrazili jsme na traily nad Černošicemi, které skýtají nejednu technickou sekci. Při jízdě po rovině a šlapání v sedle se zadní stavba lehce pohupuje, jakmile jsem se ale opřel víc do pedálů, zadek okamžitě ztuhl. Vzpomněl jsem si na vyjížďku s Turnerem Burner, kde byl tento efekt ještě o trochu výraznější.

Přitom ale nedochází k „vyblokování“ funkce tlumení, naopak v prudkých výjezdech po kořenech zadní stavba krásně udržuje kontakt kola s povrchem a výrazně napomáhá trakci. Výjezdy jsou s tímto kolem bezproblémové, jen bych osobně bike osadil kratším (50mm) představcem s nulovým úhlem, na testovaném modelu byl delší a ještě k tomu zdvihnutý vzhůru.

Yeti SB5c dostalo divočáka!!!

Byť je tento stroj koncipován jako trail bike, nebál jsem se s ním vrhnout i do těžších sekcí a neměl jsem pocit, že by to kolo nezvládlo. Rozhodně bych mu netipoval zdvih 127 mm, spíš tak 150, podle toho jak pěkně fungovalo ve sjezdech. Při vyšších rychlostech je Yeti stabilní, při průjezdu trialovějších pasáží Karlického hřebínku jsem si užíval jeho nízké hmotnosti a obratnosti.

Během jízdy mě provázel pocit jakéhosi souznění, jako bych na tom kole měl nalítáno několik stovek kilometrů a ne jen pár. Nejspíš i proto jsem si dal nečekaný drop na Krásné stráni, to vše bez jediného zaváhání, k čemuž právě tento stroj značnou měrou přispěl. Toto odpoledne bylo pro mě osobně svátkem, užil jsem si parádní vyjížďku s kámošem na skvělých trailech a skvělém kole – mít ty prachy, tak si SB5c koupím (nebo SB6c v tyrkysovo-žluté J).

Malý důkaz, že Zed skutečně a obratně krotil Yeti SB5c

Kde se (taky) testovalo

Text: Zdeněk Novák | Foto: Štěpán Hájíček
[See image gallery at www.bikeandride.cz]

To nám ten čas ale letí… Člověk se ani neotočí a už jsou zase Vánoce. Sháníte-li ještě dárky na poslední chvíli, pak vás lituju… Stačí mi sledovat v televizi nákupůchtivé davy a přeplněná parkoviště… Každopádně patříte-li mezi tyto případy či nikoliv, snad vás potěší či uvolní a odreaguje tradiční porce bikových videí…
Úvodní foto: Paul Humbert

Na BikeAndRide.cz do konce roku

Vánoce a svátky obecně jsou časem odpočinku a rozjímání, nebo také neustálého běhání za dětmi Proto toho už do konce roku na BikeAndRide.cz mnoho nečekejte. Stejně budete mít spíše jiné starosti… A radosti s dárky atd. Témat a článků ale máme v zásobě stále dost, proto snad na něco dojde i mezi svátky, zbytek začneme ve velkém chrlit na začátku roku 2016.

120#1

120#1 je nový projekt malých video medailonků, jejichž pravidla zní: Maximálně jeden den natáčení, jeden den úprav a nanejvýš 120 s trvání videa. I za takto krátkou dobu lze ale vyplodit zajímavé video.

Stacy Kohut Whistler – Routes of 99 Episode 4

Takovou pilu co jede tenhle borec na MTB čtyrkolce by možná mnozí z nás nedali ani s normálním kolem…

Blowing Up Corners with Team Lac Blanc Scott

Prostě pár ostře projetých zatáček

Maxime Peythieu – Freeride in the Alps

Maxime Peythieu a jeho kámoš Aurelien Demailly z teamu MIA Santa-Cruz si vyrazili na podzim zablbnout do Francouzských Alp.

Fatbike Fun on the Fatback Rhino with Pat Smage

A pak že s tlustým kolem není sranda! Zkrátka kdo umí, dokáže parádní kousky na jakémkoliv kole. Aneb zase jedno demotivační video, po němž si budete říkat, že na kole jezdit vůbec neumíte!!!

The Trail to Kazbegi

Na světě stále existují místa, která jsou úchvatná svou divokou povahou a přírodní monumentálností, přesto jsou mimo hlavní turistické trasy. Jedno z takových míst našla tahle parta, která se vydala na objevnou výpravu přes Gruzínské hory, dřívější součást Ruské federace. Zde strávili deset dní v prostředí daleko od civilizace uprostřed nádherné horské a člověkem nepříliš dotčené krajiny.

Celý příběh najdete na webu: bikemag.com

Bender – Crashes

Kontroverzní hrdina Joshua Bender a jeho slavné i méně slavné pády. Toho kluka prostě padat baví!

**BONUS**

Fast Racer Kids. GoGoGo!!! Tima Kuleshov vs Makar Zheleznyak | Moto \ Kart 2015

Když si malí kluci nechtějí s auty a motorkami jen hrát, ale chtějí skutečně závodit…

Dewalt Bicycle

Malá kuriozita na konec. On to možná někdo myslí vážně, ale přidělat motor z vrtačky na kolo a vydávat to ze elektrokolo… Jasně, proč ne!

Mimochodem pěknej klasickej Schwinn

Trh s horskými koly se za poslední roky nejednou otřásl v základech! Když se konečně po letech i v Evropě plně etablovala velká kola (29“), rozboural vše rychlý nástup parametru 27,5“, aby rok na to světem proletěly a zase trochu zmizely fatbiky a nakonec to korunoval parametr 27,5+ alias 650b+.

Už jsem to slyšel mockrát: „K čemu je tohle dobré?“ Myšleno kolo, ať již pevné nebo plně odpružené s tlustými koly standardu 27,5+? Sám jsem si již vyslechl řadu teorií na prezentacích, něco vyzkoušel, díky těsné spolupráci s Authorem vlastně docela dost, hodně jsem o tom přemýšlel a s kolegy toto téma diskutoval a moje odpověď je: „Nevím přesně…“ A myslím si, že to dohromady pořádně neví nikdo! Je ale dosti pozoruhodné, že to všichni řeší a skoro všichni dělají, vyrábí, nebo alespoň narychlo vyvíjí 27,5+, aby jim, nedej bože, zase něco neuteklo!

Nechci být neuctivý k lidem z Authoru, díky nimž jsem mohl vyzkoušet v průběhu několika hodin pevný 27,5+ (Author Versus – prototyp pro rok 2017), plně odpružený 27,5+ (vzorek chystaného sériového modelu Patriot AM – v prodeji od jara 2016), ale také druhé zmíněné kolo postavené na 29“ kolech. Korunoval jsem to tím, že jsem nedokázal odolat pokušení a obul jsem Patriota AM na klasické 27,5“ pláště WTB Vigilante 2,3“ (dopředu) a Maxxis High Roller II 2,4“ (dozadu).

Tady to vše začalo… Společná vyjížďka s pány Honzou Tandlerem (Tandys) a Petrem Třešňákem – lokalita Milíře/Císařský kámen (637 m).

Jaké jsou moje závěry?

Na ty je možná ještě trochu brzy, pojďme si toto téma rozebrat více zblízka, ať pochopíme, o čem to celé je. Jsou-li moje informace správné, tak celé hnutí 650b+ nepřímo nastartoval majitel WTB, který své lidi přesvědčil, aby vyrobili pár kusů „pluskové“ gumy, že by si chtěl něco podobného zkusit na své pohodové brouzdání krajinou všemi možnými směry a povrchy. Této myšlenky se pak velice rychle chytila celá řada výrobců, přičemž prvním hotovým a do sériové výroby mířícím strojem byl tuším Rocky Mountain Sherpa. Alespoň mezi velkými a světově významnými značkami.

Na tuto hozenou rukavici poměrně záhy zareagovaly mnohé další firmy a najednou tu byla, vedle první pluskové vidlice Manitou Magnum, také plusková Foxka, Marzocchi, RST, RockShox a další. Podobné to bylo s plášti, kdy se iniciativy WTB chytil gumárenský obr z východu, značka Vee Tires, načeš tento trend nesměly zaspat ani další věhlasná jména jako je Schwalbe, Maxxis a další. Šílenství zvané 650b+ tak mohlo naplno začít.

Nechme na chvíli stranou otázku, zda má smysl nad takto radikálním nástupem dalšího parametru jásat nebo jen nechápavě kroutit hlavou, zda má nový rozměr šanci se chytit nebo zda až opadne prvotní nadšení, posune se do role spíše okrajové kategorie, podobně jako fatbiky. Pojďme se začít hrdě být v prsa, že i jedna čistě česká značka s mezinárodním přesahem „měla koule“ na to postavit vlastní plusko a to nejen v podobně relativně dostupného hardtailu (ten se chystá pro rok 2017 – Author Versus), ale hned ve variantě sofistikovaného fullu – Patriot AM.

Podmínky pro testování byly na Milířích skutku ideální, minimálně pro „plusbiky“ jako je tento Author Versus s plášti 27,5×2,8″

Jak to bude s Patriotem (AM)

Author Patriot AM má jasně narýsovanou budoucnost, alespoň tu nejbližší. Poměrně rychle prošel fází prototypu, zkoušení a dolaďování reálných vzorků a již před časem byly tyto stroje zadány do výroby, takže z kraje roku dorazí do českých luhů a hájů, kde se mohou stát vaším majetkem a vašimi společníky. Vše důležité o těchto kolech najdete již nyní na webu Author.eu, kde Author Patriot AM za cenu 55 990 Kč rozšiřuje již nyní řady modelů Patriot. Tedy již zavedené varianty Patriot Evo a Patriot Trail.

A zde je již ten, o kom je primárně tento článek – Author Patriot AM, kolo, které míří do prodeje!

Jak mi bylo s Patriotem (AM)

Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou kategorii a rovněž s ohledem na skutečnost, že mám za sebou poměrně pestré zkušenosti nejen se samotným Patriotem AM, ale třeba i s pevným Versusem, vezmu to tentokrát hodně zeširoka, tedy spíš jako srovnání různých konceptů, nikoliv jako surový popis jednoho kola.

Již jsem zmiňoval, že se mi naskytla dost zajímavá příležitost vyzkoušet si za jeden den jeden z prototypů modelu Author Patriot AM s odlišným odpružením, nestandardním obutím a navíc s bezdušovými koly. Tento stroj jsem po jednom delším výjezdu a jednom parádním technickém sjezdu vyměnil za pevný Author Versus a k tomu všemu jsem se odpoledne stejného dne cestou domů zastavil v blízkosti Drábských světniček, složil jsem si Patriot AM s 29“ koly a udělal si zde malý okruh. Ke srovnání toho mám tedy víc než dost.

Vezmu-li to trochu ve stručnosti, abych se později mohl blíže věnovat samotnému Patriotu AM, pak musím říct, že mě už jen z pohodlnosti nejvíc bavil full, a to jak se středními tlustými, tak s velkými tenkými koly. První usednutí za řídítka „polotlusťocha“ bylo poměrně příjemné a překvapivě nepřekvapující. Nejsem vyslovený příznivce extra se deformujících pneumatik, proto jsem si je nafouknul lehce víc, což mi ve výsledku přišlo příjemné nahoru i dolů. Konkrétně jsem dal cca 1 bar do předního a 1,5 baru do zadního kola.

Pláště Maxxis Chronicle nejsou rozměrově nijak skromné (27,5 x 3.0″), jejich vzorek je ale spíše nižší a rychlejší, než ostrý a agresivní…

Válí se, ale poslouchá

Ve výsledku bylo kolo poměrně poslušné a minimálně na asfaltu se nechovalo o moc jinak než klasický bike. Žádné extra se deformující balóny, které by v náklonu do zatáčky strhávaly, či zavíraly řídítka. Kolo i poměrně svižně jelo, alespoň jsem měl ten pocit a vlastně jsem si to mohl i později ověřit, když jsem Patriota AM vytáhl na společnou vyjížďku s kolegou Zedem, který se ten den vozil na Yeti SB5c a ujížděl mi vlastně jen občas a jen trochu.

Tak tomu tedy bylo později s předprodukčním vzorkem s originálním vybavením, s plášti Maxxis Chronicle a s dušemi v nich. Pokud nespadnete s tlakem někam pod jeden bar, je tohle kolo na rovných cestách stále dostatečně čitelné, předvídatelné a působí v rukách relativně normálně. Když jsem plánoval onu vyjížďku se Zdeňkem, vymyslel jsem, že popojedeme kousek autem, abych se nemusel s Patriotem AM trápit na asfaltové cyklostezce… Až později jsem zjistil, že to byla zbytečná obava, jelikož by to žádné zásadní trápení nebylo. Už jen díky vcelku rychlým plášťům.

Zmíním se v rychlosti také o posedu a geometrii, ať na něco nezapomeneme. V tomto směru mi přišel Author Patriot AM na jednu stranu docela krátký, i když údaj 620 mm délky horní trubky u velikosti M není rozhodně ošizený. Onen pocit nejspíš vzbuzuje 30 mm dlouhý představec, avšak nebylo to nic, na co by se nedalo zvyknout. Navíc takto působilo kolo i s tlustými plášti dostatečně hravě a jakoby „plně připravené do pořádné akce“. Ovládání, dle mého soudu, který zatím není v kategorií „plus biků“ úplně vytříben, kombinuje spíše živější a rychlejší odezvu v nižších rychlostech s rychle rostoucí jistotou s přibývajícím tempem.

„To bylo něco v obecné rovině, teď se pojďme vrátit k jednotlivým fázím jízdy na Authoru Patriot AM“

Velká guma, velká duše… Tady se šetřit na materiálu moc nedá, i když nic nebrání tomu přestavět tato kola na bezduše.

Žvýkání do kopce

S mnou zvoleným „standardním“ tlakem cca 1,5 baru v zadním kole stoupal „tlusťoch“ poměrně ochotně. Zároveň ale byla znát vyšší styčná plocha mocného zadního kola, která na druhé straně neschová fakt, že je vzorek plášťů Maxxis Chronicle spíše hladší a rychlejší, než ostrý a nekompromisní. Proto tam, kde se vyskytovaly spíše rovnější plochy, o něž se mohl velký sud zadního kola opřít, stoupal Patriot AM jistě a poctivě. Navíc díky velké ploše obutí je kolo stranově stabilnější, proto snáze odpustí drobná zaváhání, nebo vám naopak umožní ve výjezdu téměř zastavit, znovu chytit balanc, případně si rozmyslet další postup a následně pokračovat v jízdě.

Na druhé straně jsem ale po delším čase v jeho sedle nabyl dojmu, že geometrie tohoto kola byla stavěna spíše pro zábavu na rovinách a cestou z kopce dolů, než na ultimátní výjezdy. Záleží zřejmě na situaci a konstelaci. Některé výjezdy, kde se s běžnými koly trápím, jsem pokořil v poklidném tempu bez ztráty kytičky. Naopak v těch členitějších, kde je potřeba vytříbená technika a ne jen hrubá síla, jsem stoupal jen do chvíle, kdy stačilo dupat a dupat, avšak v momentě, kdy došlo na onu techniku, jsem nejednou zaváhal a zastavil…

Výrazně prohnutá sedlová trubka bojuje za maximum prostoru pro velkou pneumatiku. Zajímavý je dozadu odsazený hlavní čep a symetricky ohnuté nohy zadní stavby.

Sunu se po rovině

Prosté přesuny po rovině nejsou ničím extra zajímavým, obvykle ani z pohledu popisu jízdních vlastností kola. Na rovné cestě se Patriot AM poklidně valí kupředu a jen tak něco jej nerozhodí. Zajímavé jsou třeba situace, kdy jedete po úzké pěšině, jež se místy zostra zařezává do svahu. Na takových místech se projeví velká guma s přísně kulatým profilem, která se tu více a tu méně zdeformuje, proto se na určitých místech musíte věnovat řízení podstatně více než s běžným kolem. Navíc se zde projeví i fakt, že kulatá guma nemá tak ostré boční výstupky, proto až tak dobře nevede směr, hlavně v náklonu. A že jsem si odkloněných svahů užil…

Vcelku podobné je to i v zatáčkách, kdy máte pocit, že se do určitého stupně nahnutí můžete plně opřít o velkou plochu plášťů, pak se ale projeví větší míra deformace a mýdlově zaoblené boky dezénu a najednou nevíte, zda „tohle vaše gumy ještě udrží“. Je to hodně o zkušenostech, o vaší hlavně a o zvolených pláštích, jejichž podoba, materiál a zpracování promlouvají do jízdních vlastností o mnoho víc než na klasickém kole.

Hlavní kouzlo systému Author DLP spočívá v čepu posunutém nad úroveň osy zadního kola. Vše je zde navíc krásně masivní pro maximum tuhosti.

Guma jako guma

Avšak vzhledem k tomu, že jsem na dvou odlišných strojích Patriot AM a na jednom pevňáku Author Versus měl možnost v krátkém sledu po sobě vyzkoušet tři naprosto odlišné pluskové vzorky, navíc od různých výrobců, zjistil jsem, že co do bočního vedení v nich rozdíl samozřejmě je; obecný dojem z gumy, která se stranově příliš nezařezává, byl ale plus mínus u všech třech plášťů v principu stejný.

Mnoho zatáček, do nichž jsem kolo poslal, nebo ho tam poslat chtěl, jsem projížděl se staženým zadkem, protože jsem vůbec netušil „co to se mnou udělá“, respektive jsem se obával, že když to ustřelí, pak to ustřelí totálně. Plusková kola jsou zkrátka úplně jiný svět, který je třeba objevit. Jsou místa, kde drží dokonale, ale za zcela běžných a standardních situací jsem měl spíše pocit, jako bych se teprve učil jezdit na kole.

Vzpěry zadní stavby jsou v místě kde je míjí plášť výrazně prohnuté, díky čemuž je zde i pro takto masivní gumu místa víc než dost.

Jeden pozitivní příklad za všechny

Konkrétně jeden spíše pozitivní a jeden dost komický… V rámci oné vyjížďky se Zedem jsme se vypravili na traily okolo Černošic, kde jsem zjistil, jak úžasné je opřít se s pluskovým kolem do plášti horských kol vyhrnuté klopenky. Jestli mi rozumíte? Do obloukové drážky, která je jen o něco větší než běžné kolo, přesněji jen o fousíček větší než pluskové kolo. V takovýchto vybroušených žlabech byl Patriot AM neskutečně jistý a tady skutečně jel jako po kolejích. Jasně, i hubená kola se v takových místech umí pěkně opřít, s parametrem 650b+ to ale bylo ještě, ještě jistější.

No a ten komický zážitek… To když jsme se vraceli k autu a jeli jsme klasické Černošické zatáčky, které byly navíc lehce podmáčené… Viděl jsem, že to Zedovi na hubených kolech (Maxxis High Roller II / Ardent – P/Z) trošku tančí, ale to nebylo nic proti tomu, co se dělo pode mnou!!! Otevřené, ploché a místy až odkloněné zatáčky znamenaly téměř nulovou adhezi či prostě průjezd spíše nezřízeným než řízeným smykem. Bylo to vlastně docela nebezpečné, i když se moc rychle jet stejně nedalo. Zato to ale bylo velice komické, až jsem v každé zatáčce i otevřené klopence ječel smíchy.

Komediální smích sice v určitých místech plynule přecházel v tragikomický až hrůzný jekot, to když jsem se po výjezdu, spíš průplavu, takovouto otevřenou a lehce čvachtavou zatáčkou snažil trefit do obráceného oblouku nebo si chtěl poskočit na okamžitě následující terénní vlně. Byla to hrozná divočina, až se divím, že jsem vůbec dojel dolů, kde jsem se ale řehtal smíchy dobře dalších pět minut.

Ploutev spojující spodní a sedlovou trubku je posilujícím prvkem, původně pocházejícím z FR/DH modelu Author Ninja. Osobě se mi dost líbí i vstup lanka pro teleskopickou sedlovku, kdy se nejedná o prostou „díru do rámu“.

Jednou vím a dvakrát nevím

To, co mě za dobu společného brázdění terénu s Authorem Patriot AM napadlo hned několikrát, jsem už vlastně jednou zmínil. Tedy pocit, že se s tímto kolem musím spíše učit jezdit, než že by něco dělalo samo za mě, jak jsem to nejednou o plus kolech slyšel. Místa, kde si je plusko jistější než cokoliv jiného, tvoří především otevřené rovné sekce, nejčastěji pak přírodní nebo umělé schody, které samozřejmě nemusí být symetrické.

Ideální se proto zdá být výlet někam do skalních městeček, nebo prostě někam do Moabu, kde by asi plusko excelovalo. Tohle je celkem logické, toto jsem předem očekával, proto jsem si před tímto testem myslel, že s Patriotem AM pokořím své klasické trialové skalky jako nic, včetně nejtěžších sekcí, které dávám jen občas. Jenže chyba lávky! Při cestě přímou linkou kolmo dolů to fungovalo, jakmile ale bylo třeba přesné manévrování, byl jsem v koncích. Nebo spíš na začátku, jako bych na kole jezdil jen pár týdnů.

Ono to všechno souvisí s plášti a potom také s plášti. V první řadě proto, že na ony vyhlášené trialové sjezdy by bylo potřeba použít výrazně agresivnější vzorek plusko neplusko. A zároveň je zde „problém tlustých kol“. Čím menší tlak v nich, tím je řízení méně přesné, guma se více deformuje a její projev je hůře předvídatelný. Já sice použil relativně vysoký tlak, i tak jsem ale kolikrát netušil, co ten tlustý válec vepředu udělá v následující vteřině!

Teleskopická sedlovka Kind Shock Lev Integra dostala novou ovládací páčku, které by bylo nejlépe na místě řazení přesmykače. Avšak s řazením 2×10 jsem jí našel ideální místo vpravo nahoře, jen logo je vzhůru nohama…

Vědět kam s ním

Poslední den mého aktuálního soužití s Patriotem AM jsem zkoušel i pár dalších technických skalek a sekcí, které jsem poté projel znovu na klasickém rozměru, načeš jsem došel k vcelku zajímavým závěrům. Když jsem se na určitém místě s pluskem zasekl, vrátil jsem se a jel danou sekci znovu. Přitom jsem si stále dokola opakoval, že „musím držet řídítka rovně“. A ono to šlo. Člověk pak i na určitých místech mohl využít vyšší stability, rozmyslet si stopu a pak to do dané sekce vyslat. Chyběla mi sice chirurgická přesnost klasického parametru, ale zase jsem si mohl užít více stranové jistoty a na pevném i volnějším podkladu větší styčné plochy.

Je to zkrátka jiný svět, jiný způsob ovládání, který vám asi dost zamotá hlavu, pokud budete střídat plusko a normální gumy 27,5“ nebo 29“. Budete-li naopak jezdit převážně jen s pluskem, nejspíš se časem naučíte svým kolům věřit, budete vědět kde jim je dobře a kde jsou nervózní.

Abych to celé završil jedním pozitivním příkladem, vzpomínám si, jak jsem si užíval jednu sekci v poměrně strmém sjezdu plném pomalých klopenek. V tomto místě člověk běžně balancuje na hraně přilnavosti a na hraně svého odhodlání a rovnováhy. Ale s pluskem to drželo tak nějak samo, člověk mohl skoro zastavit, rozmyslet se kudy dál, v klidu přenést váhu ze strany na stranu, povolit brzdy a pokračovat k další zatáčce.

Na mnoha místech se plusbike chová jinak, než byste možná čekali. V bahně, kde se normální guma zařízne, si 27,5+ jakoby plave po hladině, což není vždy od věci. Extra velkou trakci v zatáčkách na blátě ale nečekejte…

Jako na obláčku

Další oblast, kde plus bike Author Patriot AM jasně kraluje, je zcela pochopitelně komfort. Už jen s mým spíše sportovním tlakem v gumách jsem si užíval luxusu jako pomalu na žádném jiném kole. Srovnávat to lze snad jen s DH mašinou na pružinách, ale tu byste nejspíš běžně po lese neproháněli. Komfort zde ale není rozhodně jen dílem velkých plášťů s mamutím objemem, ale spojením velkého množství gumy a kvalitního odpružení, což takřka dokonale ladí jedno k druhému.

Hodně se mi líbilo, jak je u Patriotu AM naladěn zadek, který brnká na hodně aktivní notu. Možná to bylo jen tím, že zde byl použit „normální“ tlumič RockShox Monarch RL, bez extra přídavných komor, takže to jednoduše fungovalo jinak a lépe než aktuální záplava Foxů EVOL, které mě poslední dobou stíhají na jednom kole za druhém (Ghost SLAMR 5, Lapierre Zesty AM, Yeti SB5c). Zadní stavba je tedy hodně vnímavá, aktivní a rozhodně se nebojí výletů dále do zdvihu, přitom si ale nechává na konci přirozenou rezervu „pro strýčka příhodu“.

Zároveň je ale zadní systém DLP (Drive Link Pivot, originální konstrukce značky Author) bez diskuzí efektivní. Tím chci říct, že možná nebudete cítit absolutní oporu při silových záběrech do pedálů jako u některých světově proslulých systémů (DW-link, VPP, ICT atd.), pokud se ale nebudete mrskat v sedle, můžete nechat tlumič směle otevřený, aniž byste se při jízdě po rovině nebo ve stoupáních houpali jako džunka na otevřeném moři.

Chce to prostě jen trochu stylu, šlapat do kruhu a pak to frčí více než hezky. A naopak, pokud se budete „vrtět na zadku“, potrestá vás DLP Patriotu AM příznaky mořské nemoci. Ale nebojte, svezou se i „pořádná polena“ jelikož není nic snazšího, než tlumič zamknout. Ovládací páčka, která řídí lockout, je navíc krásně po ruce už jen díky horní pozici tlumiče a nad to má jen dvě výrazné polohy: Rovně s tlumičem = otevřeno | Do strany, doprava = zavřeno. Jen se mi párkrát stalo, že jsem si tlumič při přenášení kola nechtěně zamkl a pak se ve sjezdu divil, že to nějak odskakuje…

Chvála bohu, zase jednou normální tlumič, který je citlivý a aktivní v celém rozsahu. Jen jsem ho chudáka trochu odřel, když jsem se skácel na bok na jedné skalce

Nevěříš RST? Zkus ji!

Zadní partie byla po funkční stránce vskutku parádní, zahanbit se ale nenechal ani předek osazený vidlicí RST Rogue 27,5 Plus. Sice mě dost rozčilovalo její nepříliš výrazné osazení pro koncovky náboje, navíc jakoby dělané pro koncovky s velkou plochou, díky čemuž byl boj nandat přední kolo do vidle. Ale možná šlo jen o problém tohoto vzorku.

Co naopak za problém považovat nelze, je úžasně jemný a aktivní chod tohoto „eReSTéčka“. Až se to skoro nedá popsat. Zkuste si to sami, až budete mít cestu kolem prodejny s koly Author a porovnejte si jak chodí skoro jakýkoliv Fox a vedle toho RST Rogue! Zprvu jsem byl z vysoké a skoro až pružinově jemné aktivity natolik rozhozený, že jsem si musel vidlici ve výjezdech po asfaltu zamykat. Toto jsem po čase odboural, zvykl si na její projev a celkově měkkou gumovou jízdu na pluskových kolech a užíval si jen komfort za všech okolností.

RST Rogue se dá poměrně dobře naladit, tedy vlastně jen tlakem, odskokem a ještě ji můžete uzamknout. V praxi ukáže jezdci další výhodu v tom, že vysokou aktivitou hýří především v první půlce zdvihu, nebo v prvních dvou třetinách. Směrem ke konci totiž přirozeně a plynule tuhne. Je to tedy vidlice, která se vám z části zanoří, když silněji stisknete brzdu nebo když se rozhodnete zdolat strmou trialovou skalku, nepropadne se ale nečekaně na dno. I já k ní přistupoval s lehkým počátečním despektem, avšak po řadě „moto-hodin“ v její společnosti musím dodat jediné: „Palec nahoru!“

Jemný a citlivý začátek a plně aktivní krok může RST Rogue závidět prakticky každá Foxka s FIT patronou. Jediné, co mě rozčilovalo, bylo vkládání kola do vidlice, jelikož zde chybělo výraznější osazení.

Malý, velký, tlustý, tenký

V úvodu jsem několikrát zmiňoval, že jsem Author Patriot AM vyzkoušel jak se středními tlustými, tak i s velkými a vlastně i malými hubenými koly a k tomu navrch jsem přihodil ještě pevný Author Versus 27,5+. Začnu-li od konce, nebudu Versus hodnotit zbytečně přísně, protože mi přišlo, že byl jeho předek trochu moc živý. Ale to se v Authoru ví a než se dostane do výroby (modelový rok 2017), položí se jeho vidlice o něco dopředu (sníží se úhel hlavy).

Jak se tedy jezdí s pevným pluskem proti fullu? No, zprvu se přiznám, že mi „kluci vypustili duši a zahodili ventilky!“ Ne, ventilky mi nevzali, ale tlak v kolech mi nechali hodně nízký někde kolem 1 baru. Ve výjezdu to byla sranda. Na jedné straně tuna přilnavosti, na straně druhé neskutečné žvýkání, kdy zadní kolo na podélných či šikmých nerovnostech tančilo, jako bych jel na notně rozžvýkané žvýkačce a ne na normální pneumatice.

Ale byla to neskutečná sranda a zadní guma vážně obalila každý kámen a každý kořen. I proto mi přišlo, že takhle bych vyjel snad vše. A také Honza Tandler mi potvrdil, že pokud jde o výjezdy, je jeho oblíbencem právě pevný Versus, u něhož se snoubí pevný tuhý rám a měkká velká guma s obrovskou styčnou plochou.

Tak který rozměr teď? 27,5, 27,5+ nebo 29″?

Takhle to dál nepůjde!

Výrazně divočejší to bylo z kopce dolů, kde jsem si v první části sjezdu užíval luxusní přilnavost a ostřejší boky aktuálně nasazených plášťů Vee Tires. Tahle sranda ale skončila ve chvíli, kdy „enduro pěšinka“ vyústila na širší lesní cestu, po níž jsme chvíli před tím stoupali, načeš bylo potřeba dobrzdit do lehčího protisvahu, kde byly dva větší kořeny a já zcela zřetelně cítil, jak si tyto kleply o ráfky na obou kolech. „Takhle ne kluci, tohle psychicky nedám, jdu foukat!“ Oznámil jsem a nabušil kola a vlastně i vidlici o trochu víc, abych úplně neplaval.

Po tomto zážitku jsme pokračovali po stejném trailu jako prvně s Patriotem AM, takže jsem měl krásné srovnání. Na Versusu se mi líbilo, že se jeho o něco užší a ostřejší pláště (2,8“) lépe zakusovaly do zatáček a byly i o něco jistější na odkloněném svahu. Celkem fajn bylo také ostřejší řízení, tedy vyjma vyslovených padáků. Celek působil jednoznačně pevnějším a jistějším dojmem, když jsme ale vletěli mezi kořeny, bylo jasně cítit, že plusko toho proti klasickému pevnému kolu sežere sice hodně, na fulla ale nemá ani zdaleka.

Nenašel jsem ideální rovinu, kde by se mi podařilo postavit všechna tři kola vedle sebe, ale rozdíly v průměru tam prostě jsou. 27,5″ je vedle 27,5+ a 29″ malé kolečko, dva větší parametry k sobě až tak daleko nemají.

Dědek, co má rád své bačkory…

Už jsem prostě starý (35) a tak mám rád své pohodlí. S pevným Versusem byla vážně legrace, stoupal snad ještě lépe než odpružený Patriot AM, už jen díky pevnému a tuhému rámu a o něco sportovnější geometrii. Cestou z kopce se ním dalo taky hodně blbnout, ne se jen valit. Na technické traily to chce ale pořádnou kondici a soustředění, aby se hraní nezměnilo v prostý „boj o přežití“.

Další dvě testované varianty představovaly dva různé set-upy Patriotu AM. Tohle kolo jsem dostal s 29“ koly a s rychlými plášti Maxxis Ikon 29×2,2“. Když jsem je nasadil, nestačil jsem se divit, jak kolo ožilo. I s pluskovými balóny jede Patriot AM poměrně svižně, nebo se alespoň tak nějak přirozeně odvaluje, na lehkých devětadvacítkách ale letí jako střela nahoru i dolů. Jel jsem s ním v této sestavě vlastně jen chvíli, ale bavil mě takto moc a moc.

Konečně si člověk mohl naplno vychutnat aktivitu odpružení, které, jak se ukázalo, funguje perfektně i bez berličky velkých pluskových pneumatik. Řízení bylo najednou krásně aktivní i jisté zároveň, kolo okamžitě reagovalo na všechny příkazy a já si jen užíval, aniž bych musel přemýšlet o čemkoliv jiném než kam a kudy pojedu. Do zadní stavby by se, pravda, o moc hrubší a vyšší vzorek nevešel, zato dopředu bych směle nasadil něco jako Maxxis Ardent nebo High Roller II. Pak by z toho byl slušný tank s poctivou gumou a 140 sakra aktivními milimetry vepředu a 120 milimetry vzadu.

S pevným Authorem Versus 27,5+ byla vážně sranda, jen člověk musel na řízení dost soustředit a ne se jen tak povalovat v sedle. To jsem měl ale zjistit až chvíli po tom, co jsem pořídil tuhle fotku při druhém kole na Císařském vrhu.

Hubenější Vee Tire byl v zatáčkách trochu ostřejší, stále je to ale zcela jiný svět než na klasickém rozměru.

29“ versus 27,5“

Poslední kapitolou v tomto nestandardním srovnání je můj pokus, k němuž mě vyprovokoval jeden kamarád – nasadit na tlustá kola s širokými ráfky (38 mm) klasické 27,5“ pláště! Nápad hezký ale… Fungovalo to, obout sice WTB Vigilante dopředu byl dost boj, ale, ale, ale! Patriot AM není na toto stavěný!!! Střední obruče s běžnými plášti jsou zkrátka moc malé ve svém průměru, proto kolu o pár centimetrů spadne střed. Hezky to bylo vidět, když jsem vedle sebe postavil tři rozměry – 29“, 27,5+ a 27,5“. Plusko a devětadvacítka měly středy podobně vysoko, sedmadvacítka byla víc jak o cenťák níž.

V praxi to znamená, že se s kolem sice jezdit dá, střed je ale už moc nízko, a tak si každou chvíli někde klepnete klikou nebo pedálem o zem. V této sestavě jsem si objel pár technických trailů, byla to rozhodně sranda, člověk ale musel přemýšlet kde šlapat a kde radši ne. Navíc jako by zadek s malým kolem nechodil až tak dobře, jak by měl. Kinematiku prostě neošidíš… Takže odpověď je prostá, ano 27,5“ na to obuješ, fungovat to ale moc nebude!!! 29“ s hrubším vzorkem vepředu dává mnohem větší smysl.

Když na Author Patriot AM hodíte standardní 27,5″ pláště, bude vypadat trochu komicky. O centimetr a něco mu klesne světlá výška, což znamená poměrně častý kontakt pedálu se zemí. Funguje to, ale je znát, že na takovéto experimenty nebylo tohle kolo stavěno. Když už něco hubeného, tak jedině 29″!

Author Patriot AM / plus biky HT & FS – závěr

Tohle zase jednou bylo mimořádné srovnání a pokud jste můj elaborát dočetli až sem, zasloužíte si mou poklonu! Co si tedy obecně myslet o trendu 27,5+? Ani teď si nejsem vysloveně jistý. Z pocitů, co se mi v průběhu testování honily hlavou, se mi nejčastěji vracela myšlenka, že by 27,5+ full mohl být velice dobrým cestovatelským či expedičním kolem. Vzít takhle Patriot AM, pověsit na něj brašny a vyrazit na přejezd pohoří, či jiné putování, kde lze předpokládat, že potkáte dosti různorodý povrch. Ledovcová pole, písečné duny, kamenná pole, vyschlá koryta řek apod.

Ano, tohle je podle mého dokonalé místo působení pro takovéto kolo. Expediční závody typu Trans Rockies, cesta napříč Norskem, Aljaškou bez sněhu, nebo slavný pacifický trail (Pacific Crest Trail) co vede po západním pobřeží USA někde od hranic s Mexikem až po Kanadu! Na vyslovené blbnutí to dle mého není. Něco to sjede lépe, něco to vyjede lépe, ale nedá se říct, že by tenhle koncept někde vysloveně exceloval krom cest přes různé nezpevněné povrchy. Exceluje komfortem a boční stabilitou, ale to s tím tak nějak logicky souvisí!

Někde lepší, jinde ne… Prodírat se záplavou podzimního listí bylo s pluskem Patriot AM snazší… 

A pevné plusko?

S plášti do šíře 2,8“ mi pevné kolo na pluskových pláštích dává asi větší smysl pro běžné použití, jako kolo pro někoho, kdo nechce z principu nebo kvůli ceně a údržbě full, touží ale po vyšší míře pohodlí. Proto také plus rozměr vznikl. Pevné plusko mi navíc přišlo i o něco hravější a svým způsobem zábavnější. Proto by se v něm mohli shlédnout mladí buřiči, kteří rádi zkouší nové věci a překonávají hranice všeho druhu, nebo naopak starší matadoři, jež si nejsou v technice až tak jistí, neženou se do velkých věcí a proto ocení kolo, které jim umožní převalit se přes největší nástrahy terénu s pocitem jistoty a nadhledu.

…stačilo ale vzít silněji na brzdu a velké pláště se po mokrém listí svezly podstatně více než hubená guma.

Může být Patriot AM „celoroční kolo?“

Vlastně proč ne! Přiznávám bez mučení, že mě Patriot AM na 29“ kolech hodně bavil a dovedu si proto představit, že bych si ho koupil, postavil si ho primárně na velkých kolech, dopředu nazul něco ostrého, dozadu něco rychlého a létal s ním takto skoro celý rok. A v zimě, nebo při jiných zvláštních příležitostech, bych oprášil tlustá kola, vytáhl je ze sklepa, hodil je do rámu a šel zkusit „něco jiného“. Třeba i závod fatbiků, pokud by mě s pluskem pustili na start

Více o tomto kole již nyní na webu
www.author.eu

Kde se (taky) testovalo

Foto: Štěpán Hájíček

[See image gallery at www.bikeandride.cz]

Co si přát pod vánoční stromek? Určitě zdraví, lásku, fungující rodinu a pro někoho i novou práci. Takováto nabídka přichází v poněkud netradiční čas, ale proč si nenadělit nový „flek“ v cyklistické branži, když se otevírá nová prodejna MojeKolo.cz v Pardubicích…

(Pracovní inzerát)
Společnost Schindler provozovatel e-shopu a kamenných prodejen MOJEKOLO.cz zaměřených na veškeré zboží pro cyklisty a výhradní dovozce jízdních kol Ghost, Lapierre, Electra, Salsa, Surley, Cratoni, Knog, Esigrips a dalších významných značek, hledá do svého týmu kolegy/kolegyně.

VEDOUCÍHO PRODEJNY – pobočka Pardubice

Požadujeme:

• Minimálněroční praxe v maloobchodní prodejně.
• Aktivnízájem o cyklistiku a přehled v oboru jízdních
• Praxev oboru výhodou.
• Obchodnínadání, orientace na výsledek a zákazníka.
• Cílevědomost,vlastní aktivita, základní manažerské
• Dobráznalost práce s PC.
• Středoškolskévzdělání

Náplň práce:

• Organizacea řízení chodu
• Odpovědnostza hospodářské výsledky pobočky.
• Vedenía řízení celého týmu
• Komunikace sezákazníky, prodej a poradenství.
• Komunikaces dodavateli.
• Vyřizováníinternetových objednávek.
• Úzká spolupráces ostatními prodejnami Mojekolo a zázemím společnosti.

Nabízíme:

• Zodpovědnou a zajímavou práci v cyklo-oboru
• Spoluvytváření týmu a nové prodejny MOJEKOLO
• Zajímavé motivační složky k platu
• Zázemísilné a stabilní společnosti.
• Průběžnévzdělávání.
• Příjemný pracovní kolektiv.

• Zaměstnanecké výhody: stravenky, zaměstnanecké slevy, účast na eventech.

Platové ohodnocení: hrubá mzda 22.000Kč – 26.000Kč plus motivační složka dle dosažených výsledků.

Pracovní doba: Po-Pá 9:00 -18:00 hod, So 9:00 -12:00 hod.

Práce na plný úvazek.

Nástup od: 1. 2. 2016

Strukturovaný životopis a motivační dopis prosím zasílejte na e-mail: zela@mojekolo.cz

MECHANIK/PRODEJCE JÍZDNÍCH kol v prodejně MOJEKOLO pobočka Pardubice

Požadujeme:

• Velmi dobrou znalost sortimentu jízdních kol a cyklo komponentů.
• Prodejní dovednosti, orientace na výsledek a zákazníka
• Zkušenosti se servisem jízdních
• Manuální zručnost.
• Základní znalost práce s PC.
• Dobré komunikační schopnosti, příjemné vystupování.
• Vyučen,středoškolské vzdělání.

Náplň práce:

• Práce se zákazníky, prodej a poradenství v maloobchodní prodejně
• Příprava a montáž jízdních
• Servis a oprava jízdních
• Příjem servisních zakázek, kontakt se zákazníkem.
• Podíl na organizaci a chodu

Nabízíme:

• Zázemí silné a stabilní společnosti
• Zodpovědnou a zajímavou práci v cyklo-oboru
• Odpovídající finanční ohodnocení (pevná mzda + motivační složka dle dosažených výsledků).
• Zaměstnanecké výhody: stravenky, zaměstnanecké slevy, účast na eventech.
• Průběžné vzdělávání.
• Plný pracovní úvazek.

Platové ohodnocení: hrubá mzda 17.000,-Kč – 22.000,-Kč.

Pracovní doba: Po-Pá 9:00 -18:00 hod, So 9:00 -12:00 hod.

Nástup od: 1. 2. 2016

Strukturovaný životopis a motivační dopis prosím zasílejte na e-mail: zela@mojekolo.cz

Klasická americká značka si pro rok 2016 připravila několik zásadních novinek, přesněji nových modelů, přičemž pro nás bláto a prach milující bikery jsou nejzajímavější již dříve představený Cannodale Slate a rovněž Cannondale Habit. Druhý jmenovaný nám před pár dny přistál v redakci, tak se pojďme v rychlosti podívat jak se na něm jezdí.

Obecné představení zcela nové řady trailbiků Cannondale Habit již máme dávno za sebou, na ostrý zkušební vzorek jsme ale museli čekat poměrně dlouho. I když je pravda, že je poněkud zhýčkané očekávat, že model roku 2016 bude k dispozici na test už třeba v září roku 2015. Někdy tomu tak je, jindy nikoliv. Cannondale přitom svého nového mazlíka Habita všude hrdě vystavoval, pár světových médií se na tomto stroji již svezlo, k nám do republiky ale Habit dorazil teprve nedávno.

V kostce a stručně, jde o klasický trailbike na středních kolech připravený v plně moderním provedení. Jeho rám je vcelku prostý, odpružení není nikterak zbytečně komplikované a chybět mu pochopitelně nesmí vidlice Lefty, alespoň u vyšších modelů. Habit je či bude poctivým chameleonem, jelikož si bude oblékat jak plně hliníkový, tak i kompletně karbonový háv. K tomu přibudou i střední varianty s karbonem na postu předního trojúhelníku s hliníkovou zadní stavbou.

A přesně takový základ tvoří i právě zkoušený Cannondale Habit SE, což je lehce drsnější verze. Standardní Habit si totiž vystačí se zdvihy 120 mm nad oběma koly a se spíše sportovnější výbavičkou. Habit SE si naopak do svého zbrojního průkazu zapsal vidlici Lefty 2.0 se zdvihem 130 mm, díky tomu i o půl stupně volnější úhel hlavy (67,5° namísto 68°), hrubší pláště, řazení 1×11 a tak podobně.

Déšť mě nezastaví…

Skutečně, když jsem si vyzvedl Habita a vyrazil s ním do přírody, první jízdy jsem podnikl v okolí Svatého Jána pod Skalou, kouknu na radar až se zděsím. „Co se to sem žene? Ne, to nemůže být tak hrozné…“ A vlastně nebylo. Vyndal jsem kolo z auta, stejně tak i svůj mobilní dílenský stojan, vyprostil Habita z přepravní krabice a za lehkého mrholení se pustil do jeho skládání. V jeho průběhu déšť několikrát ustal a znovu se vrátil, chvíli jen krápalo, chvíli i kapalo, já ale neztrácel naději…

Nakonec jsem i vyjel

Přiznám se, že jsem místy dost pochyboval a připravoval se na černý scénář, kdy bych vzal složené a seřízené kolo a zcela čisté a snad i suché jej vložil zpět do auta. Ale to by musely padat alespoň trakaře. Místo toho jsem se po hodině kutění, tentokrát toho bylo potřeba seřídit víc, oblékl do kůže a vyrazil do akce.

Z původního plánu vyjet na Svatojánskou vyhlídku, obkroužit Solvajovy lomy a pak si ještě zablbnout na protějším kopci, na svazích vrcholu Herinky, se dostalo jen na první část, ale i tak to byla legrace. Obkroužil jsem Svatojánský vrcholek ze všech stran, našel jsem pár cest a pěšin co jsem doposud neznal, stihl pár fotek mezi deštěm a pak zase doklouzal dolů k autu.

Toto jsem stihl minulý pátek a včera jsem vytáhl Habita SE na další rychlou okružku v blízkosti mého domova. Pár prvních postřehů tedy rozhodně mám. V první řadě mě uchvátilo, jeden i druhý den, jak Cannondale Habit neskutečně dobře jede.

Lehký v ruce, lehký v sedle

Jasně, je lehoučký jak v ruce tak jistě i na váze (ještě jsem ho nezvážil) a lehký je i pod vašimi nohami. Vzhledem k poměrně jednoduchému systému zadního zavěšení bych čekal trochu měkčí projev, naopak jsem ale zíral, jak je zadek pod šlapáním krásně stabilní a to i bez použití berličky v podobě lockoutu. Tu jsem průběžně kontroloval jen pro, abych si byl jist, že je v poloze „Open.“

Svižný projev jezdce neopustí ani na rovně a v dalších situacích, jelikož lehkost, mrštnost a hravost jsou vlastnosti tomuto kolu zjevně zcela přirozeně náležící. Ovládání Habitu SE s lehce vyšší vidlicí a malinko volnějším úhlem hlavy je v principu poměrně klidné a stabilní. Tuhost vidlice i rámu a celkově nízká hmotnost z něj ale činí kolo s nímž je radost si poskočit, vrhnout se do zatáčky nebo si trochu potrénovat na pumtracku.

Kolega Zed, který měl Habita půjčeného na jedno odpoledne řekl: „Že to jede do kopce jako střela bych čekal a na to jsem si i rychle zvykl. Překvapilo mě ale, jak rychle jede a chce jet Habit dolů z kopce. Vybavíš si ten malý skokánek následující za klouzavou pěšinou nad Oběšencem cestou k Plotu? Místo, kde se člověk obvykle sotva rozjede a přehoupne přes hranu? Jo, tak tady se mi to rozjelo až jsem skoro přeletěl rozumný dopad. Paráda!“

Přikrčit se a polechtat…

Včera ke konci vyjížďky mě zase osobně překvapilo, na jednom mém nově objeveném rychlém a lehce technickém sjezdu, jak jistě dokáže Habit působit cestou strmě dolů i přes to, že je na rovině až tak moc rozverný a hravý. Stačí jen pokrčit lokty, zatížit rovnoměrně obě kola a lechtat brzdy….

Poměrně solidní je také Habitovo odpružení. K vidlici Lefty si pomalu ale jistě hledám cestu, hledám ideální tlak, aby fungovala dle mých představ. Zatím mám pocit, že z kraje zdvihu není nejaktivnější, velice hezky ale funguje v těžím terénu a má zajímavě příjemný, hluboký, ale přitom čitelný a progresivní konec. Tak mi to alespoň zatím připadalo. Ještě si s ní ale pohraju…

V podobném duchu funguje i zadní stavba, která je z kraje dost efektivní, přestože se při šlapání lehce pohupuje, jako každý normální full. Překoná-li však prvotní lehkou hranku vklouzne do zdvihu jedna dvě a pak se hezky činí. Trochu mě překvapilo, kolik síly a tvrdých nárazů je potřeba, aby se zadek pohnul dál za půlku zdvihu, alespoň dle kontrolního kroužku, který mi zůstával neustále tak jednu třetinu od konce. A to jsem měl nafoukáno na poctivých 30% sagu. Ještě zkusím tlumič vypustit a najít jeho faktický konec a pak toto porovnat znovu.

Zazvonil konec a… pokračování příště

Tolik dnes vše, ať si takhle dopředu nevystřílím všechny náboje a ať se máte přes vánoce na co těšit. Tedy vedle dárků, kapra a pohádek. Pokračování příběhu o Cannodalu Habit SE (na jaro máme slíbený pro porovnání i hliníkový Habit z klasické řady) vás bude na BikeAndRide.cz čekat po novém roce.

Více o tomto kole najdete na
www.cannondalebikes.cz

Cannondale Habit SE – Cena: 119 999 Kč

Foto: Štěpán Hájíček

Kde jsou ty časy, kdy ve světě MTB existovalo jen pár výrobců předního odpružení, kteří byli navíc poměrně jasně rozkastovaní? Časy se ale mění a odpružené vidlice se snaží dělat kde kdo… Tedy značka Öhlins není jen tak „někdo“!

Vzhledem k tomu, jak se pomalu ale jistě rozšiřuje počet jejich tlumičů, nejčastěji vídaných na kolech Specialized (modely Enduro a Demo 8) a výjimkou nejsou ani samostatně dodávané tlumící patrony pro vidlice jiných značek, bylo vlastně celkem logické, že dojde i na jejich vlastní vidli pro horská kola. A tak se i stalo příchodem modelu Öhlins RXF 34.

Vzhledem k úzkým vazbám lidí ze Specialized a Švédů z Öhlins, kterým v krvi koloval doposud především vysokooktanový benzín používaný v závodních motocyklech a autech, stalo se, že se novinková vidlice RXF 34 objeví opět primárně na strojích věhlasné americké značky s ostrým „S“ ve znaku. „Cílovou skupinou“ pro zcela nové vidlice by přitom měly být primárně 29“ stroje, o verzi pro parametr 27,5“ se zatím nehovoří. Vzhledem ke zdvihovým variantám by přitom Öhlins RXF 34 mohl pokrýt modely Camber, Stumpjumper FSR, ale i Enduro.

Počítá se totiž s výrobou modelů s délkou kroku 120, 140 a 160 mm, což přesně odpovídá odstupňování modelů Specialized, alespoň v podobě strojů na velkých kolech. Neviděl bych to ale jako absolutní a konečné rozdělení či zaměření, jelikož třeba vidlice RockShox RS-1 byla původně ohlášena také jako „29er only“ a dnes se dělá i pro střední kola.

V jednotě je síla!

Že bude komponent vyrobený z jednoho kusu – nejlépe kováním – pevnější než jiná varianta složená z několika dílů, musí být jasné i lidem bez hlubokého technického vzdělání. Klasickým zastáncem a propagátorem značky „One Piece Integration“ je dnes hlavně Cannondale, od něhož Švédové dost možná čerpali inspiraci při výrobě jejich jednodílného setu korunky a sloupku řízení.

Tento nejspíš dosti náročně opracovaný set by měl být zárukou vysoké pevnosti a tuhosti, díky čemuž, dle tvrzení zástupců značky Öhlins, je jejich vidlice s průměrem vnitřních nohou 34 mm natolik pevná, že se může směle měřit s konkurenty sázejícími na průměr 35, respektive 36 mm. Jinými slovy by se Öhlins RXF 34 měl díky jednodílnému provedení korunky a krku být schopen popasovat s konkurenty jako jsou RockShox Pike a Fox 34, ba dokonce Fox 36!

Z konstrukčního hlediska je celkem zajímavá i osa, už jen tím, jak je nezajímavá! Žádný originální rychloupínací systém, žádný Boost, ale jen prostá hliníková trubka rozměru 15×100 mm, kterou jedním imbusem zašroubujete do vidlice a druhým stáhnete a zajistíte! Toť vše!

Co skrývá kouzelná hůlka?

Uvnitř zbrusu nové vidlice se nenachází švédská trollí vesnice, i když vlastně možná ano. Systému tlumení vládne konstrukce zvaná Twin-tube, tedy dvouplášťová podoba tlumící patrony umožňující plynulý a paralelní průtok oleje oběma směry. Díky tomu, dle tvrzení lidí z Öhlins, by mělo být dosaženo neměnného projevu tlumení, vysoké míry seřiditelnosti a vysoké hodnoty citlivosti a aktivity.

Tolik kouzelná slůvka marketingu, v praxi nacházíme na nové vidlici tři víceméně klasické ovládací prvky. Tlumení komprese (High a Low Speed, na korunce) a odskoku (na spodní straně stejné nohy). Zajímavé věci se dle všeho urodily také na pozici vzduchové pružiny. Ta by měla mít k dispozici tři nezávislé komory (dvě pozitivní a jednu negativní), aby bylo možné naladit křivku odpružení dokonale dle požadavků jezdce bez otravného a zdlouhavého instalování tokenů do jejího nitra.

Pokud tomu správně rozumím, nastavíte si primární pozitivní komorou základní tvrdost vidlice, negativní její citlivost a přídavnou pozitivní zase chování na konci, neboli výstižně anglicky Bottom-out.

Co dodat?

Cenu? 1 150 USD! Srovnatelná se špičkovými kousky od Foxu, RockShoxu, či třeba DVO. Budou-li se tlumiče a vidlice Öhlins u nás kdy samostatně prodávat, pak je dost možné, že bude fungovat „americký model“ a seženete je v prodejnách Specialized. Nejspíše v Concept Storech. Reálně se ale s nimi setkáme primárně na celých kolech.

Vzhledem k tomu, že naše osobní a obchodní vztahy se značkou Specialized fungují nyní velice dobře, je docela možné, že se v dohledné době dostaneme k reálnému vzorku kola Specialized s vidlicí Öhlins RXF 34. Bylo by to krásné!

Ostatně s jarem by stálo za hřích otestovat jeden z modelů Specialized Enduro (S-Works nebo Expert roku 2016) vybavených vzduchovým tlumičem Öhlins STX 22. Tedy menším a lehčím bráškou pružinového Öhlins TTX, s nímž jsme měli tu čest na stroji Specialized S-Works Demo 8.

Data a foto z článku na www.pinkbike.com

Tak a je to tady… Poslední „pondělní videonálož“ roku 2015. Zdá se, že vás tato rubrika dost baví, proto ji rozhodně nechceme rušit, nýbrž s ní budeme pokračovat i v dalším roce a doufat, že i sezóna 2016 bude pro cyklistiku natolik příznivá jako ta za pár dní končící s číslovkou 2015.

I když, dá se ještě mluvit o sezóně, když se poslední roky díky změněnému klimatu a extrémně mírným zimám dá jezdit prakticky celý rok, aniž byste museli sedlat fatbike nebo alespoň plusbike? Pro majitele „běžných kol“ je to vcelku příznivý vývoj, tedy pokud nepatří k těm, kteří bez zbytečné nostalgie kolo na konci babího léta zazimují, aby jej na přelomu roku vyměnili za snowboard, lyže nebo běžky. Ať je to jak chce, tak krom faktu, že je v přírodě po extrémně suchém létě stále poměrně málo vody, nám teplý podzim a zima nikterak nevadí…

Novoroční prázdniny na BikeAndRide.cz

Již před týdnem jsem vydal „varování“, že přes svátky příliš nového obsahu na BikeAndRide.cz nenajdete. Sice průběžně jezdíme, testujeme a pracujeme na dalších materiálech, avšak vzhledem k prázdninám a rodinným starostem jsme si naordinovali trochu volna. Proto si spíše vyšetříme pár zajímavých článků na začátek roku, kdy to možná bude chvíli bez dalších testovacích kol, nebo taky ne, a tak by mohl zbýt čas a prostor dokončit pár závazků, ale o tom si ještě něco povíme časem…

Phil Atwill: Crushing It

Začněme hezky zostra… Videem, kde nám Phil Atwill ukáže, jak nekompromisně lze řádit v sedle pevného stroje Orange Crush. Lokalita: Oxfordshire a Aston Hill (UK).

Mountain Biking Hiline in Sedona

Alex Petitdemange a James Weingarten se vypravili na jeden z nejoblíbenějších trailů v blízkosti města Sedona (Arizona, USA) s prostým jménem Hiline, který kombinuje plynulé (flow) a technické pasáže. Přestože mám radši hluboké lesy, tak právě traily v okolí Sedony jsou jedním z míst, která mě obrovsky lákají…

KILIAN BRON RIDE À HAWAI

Někteří pádlují na matračkách z Kuby na Floridu, jiní si naloží kolo na nafukovací člun, aby dopádlovali na Hawai!

Sam Pilgrim – My Enduro Loop

Na fenoménu endura je krásné, že si obsah a formu této disciplíny může vyložit každý podle sebe. Stejně učinil i Sam Pilgrim, aby si vychutnal enduro po svém a to na ostrově Tenerife…

A Rocky Mountain Christmas

Takřka dokonalá zfilmovaná báseň o tom, že i Santa má rád horská kola a to ne jen tak ledajaká…

NODES

Co všichni mají na tom horském kole??? Tento snímek by vám mohl odpovědět!

RyyS Drone Showreel 2015

Filmování za pomocí dronů je rychle se rozvíjející disciplínou, kterou bychom i my rádi časem ovládli. I proto jsme vděčni za inspiraci kterou představuje třeba i toto video. Takže vy, kdož jste pod stromečkem rovněž našli drona, ať již malého nebo velkého, třeba jednou na viděnou na cvičné louce nebo později v akci! Ať vám to létá

Extreme Enduro Trial – Corsica | BONJOUR! | Ep4

Kdy už někdo konečně zakáže trialistům, aby jezdili na enduro kolech a neustále banalizovali naše schopnosti ovládání našich strojů? Další hřebíček do rakve mého jezdeckého sebevědomí aktuálně zatlouká Aurelien Fontenoy, vícenásobný juniorský mistr světa v trialu a několikanásobný vicemistr v kategorii Elite.

Oh What Fun it is to Ride

Jó, jaký to je požitek jezdit na kole… Sváteční pohodu a vše nejlepší vám přeje Giant Bicycles a jezdci Josh Carlson, Reece Wallace a Yoann Barelli.

**BONUS**

First day of snow (men vs women) – Davide Cironi drive experience

Jak by si první den pod bílou peřinou užil muž a jak žena? Ne, nebojte se, v tomhle snímku nejsou žádné fatbiky, ani jiné zmutované rozměry, ale čistá síla italských plnokrevníků v duchu hesla „cuore sportivo“.

V minulém roce jsme se podívali na zoubek hned několika akčním kamerám, například MagiCam S71 nebo SJCAM SJ4000. Dalším „pánem na holení“ je kamera Eltrinex SportCam T86+, jejíž test již pomalu finišujeme a jako malou ochutnávku jsme si připravili hned dvě videa.

První je POV (Point Of View) dokumentem trailu zvaného 133 zatáček, který se nachází nad Černošicemi u Prahy. Druhý snímek zase v krátkosti dokumentuje testování exkluzivní DH zbraně Specialized S-Works Demo 8, jehož test jsme vám naservírovali tento podzim.

Obrazový výstup z této kamery vás asi vysloveně neohromí, avšak s přihlédnutím k ceně, která startuje na částce 3 790 Kč, se jedná o solidní výkony. Ostatně posuďte sami z následujících dvou editů. Ty jsme se snažili vyexportovat v maximální možné kvalitě, i tak je ale znát, že něco dat se ztratí při zpracování videa a něco zchroupnou algoritmy videoportálu při uploadu. Ale na to se nelze vymlouvat…

133 zatáček – Černošice

Mapu a GPX data najdete na konci článku: Yeti SB5c – v sedle

SPECIALIZED S-Works Demo 8

Foto: Štěpán Hájíček
[See image gallery at www.bikeandride.cz]

Náš hon za levnou a funkční outdoorovou kamerou neustále pokračuje a stále máme pár tipů v záloze. Nicméně dnes bychom se rádi blíže podívali na „kostičku“ s objektivem a integrovaným displejem, která dostala jméno Eltrinex SportCam T86+.

Na rovinu si hned v úvodu musíme říct, že jde opět o jednu z nekončící řady všemožných napodobenin kamery GoPro, která ať chceme nebo ne, je stále etalonem tohoto oboru.

Sportovní kamera s českým menu

Dle slov výrobce je Eltrinex SportCam T86+ sportovní kamera s českým menu, která umí zaznamenávat video ve FullHD, tedy s rozlišením (1920x1080p) při 60 sn./s nebo 1280x720p při 120 sn./s (snímků za vteřinu). Proč tolik? Díky zvýšené snímkové frekvenci jsou i rychlé pohyby zaznamenány plynule a nikoliv trhaně, jak by se mohlo stávat u klasického záznamu s hodnotou fps (frames per second) 30 nebo 25.

Součástí základní výbavy kamery Eltrinex je poměrně sympatické dálkové ovládání se vzhledem a konstrukcí náramkových hodinek, které s kamerou komunikuje prostřednictvím protokolu WiFi. Díky tomu lze SportCam T86+ spojit s vaším chytrým telefonem a jeho prostřednictvím záznam nejen řídit, ale i sledovat. Vcelku příjemnou součástí samotné kamery je plně integrovaný displej, přičemž se naštěstí nestalo, že by kvůli jeho přítomnosti byla kamera přehnaně tlustá.

Ve výbavě dále najdete vodotěsný kryt, tzv. case free držák, neboli plastový rámeček pro uchycení kamery k dalšímu příslušenství bez obalu. Výčet pokračuje držákem na řídítka, několika klouby nebo destičkami pro uchycení, či spíše nalepení na helmu, na rám a jiná místa. Ve výbavě je i propojovací (nabíjecí) kabel, klasické Micro USB jako u vašeho telefonu, nebo třeba Micro SD -> USB adaptér pro snazší migraci pořízených záznamů do vašeho počítače.

Sametová kostička

Samotná kamerka je vyrobená z černého částečně měkčeného plastu, který působí skoro až semišovým dojmem a snad i proto se zdá, že by mohla něco vydržet. Eltrinex v podobě modelu SportCam T86+ patří mezi vyznavače minimalistického designu, což se odráží zejména v podobě ovládání. Žádná armáda čudlíků a přepínačů jako třeba u dříve testované kamery AEE MagiCam S71, ale pouhá tři tlačítka s decentním, ale vlastně jasně pochopitelným grafickým označením jejich základní funkce – spoušť, on/off, WiFi.

Na kameře dále najdete z boku pod gumovou záslepkou zdířku na kartu (Micro SD) plus dvojici konektorů (micro USB a micro HDMI). Na opačné straně jsou šoupací dvířka schovávající baterku. Dvířka přitom proti ztrátě chrání textilní pásek. Bohužel zde nikde není závit pro stativový šroub, který se nenachází ani na příslušenství, proto je nutné se vždy spoléhat na kloubové úchyty, opět ve stylu GoPro. To už vážně nikdo nic lepšího nevymyslí?

V jednoduchosti je síla! Nebo, že by ne?

Ovládání využívající zmíněných třech tlačítek je na první pohled snadné, v reálu je ale třeba něco zvyku, pokud tedy pouze nefotíte/netočíte a nezapínáte/nevypínáte kameru a WiFi. Kameru Eltrinex SportCam T86+ zapnete cca pěti vteřinovým podržením tlačítka on/off, stejným tlačítkem se po zapnutí dostanete i do menu. Tlačítkem vedle čočky (WiFi) ovládáte pohyb v menu směrem dolů a zvolené položky potvrzujete tlačítkem nahrávání. Teprve delším stlačení tlačítka vedle čočky se aktivuje WiFi.

Při používání kamery se mi v první řadě líbila kvalita integrovaného displeje, už jen proto, že snímaný záběr na něm vypadá dost pěkně až mě to navnadilo pro další zkoumání a testování. Na kameře jsem si do začátku nastavil režim FullHD a to jak ve variantě 1080p/60fps tak později i 1080p/30fps.

Měně než jsme čekali

Záznam z kamery „neleze“ až takový, jaký by člověk podle nastavených parametrů a podle náhledu na displeji očekával. Při slunečném dni na plném světle kamerka podává průměrné výsledky a na výsledné video se dá pohodlně koukat. Pokud ale zalezete hlouběji do temného lesa a nebo vám do cesty přijde černý mrak už to taková sláva nebude. To lze ostatně dobře posoudit na přiložených ukázkových záznamech z různých částí roku pořízených za rozličných podmínek.

Po delším zkoumání a při porovnání s konkurenty jež mi doposud prošly pod rukama hodnotím celkový obrazový výsledek jako lehce podprůměrný. Levnější kamery jako  např. SJCAM SJ4000 předvádí o poznání lepší výsledky. Bohužel toto není jediná nevýhoda kamery Eltrinex. Našel jsem ještě minimálně dvě.

Tzv. „Case less“ držák a adaptér pro micro SD karty

Do třetice všeho…

Nevýhodou první je skutečnost, že tlačítka na voděodolném krytu nejsou nijak označená, takže pokud nemáte kameru vysloveně v ruce, v akci dost dobře nepoznáte, kterým tlačítkem se zapíná nahrávání a kterým se mění režimy snímání. Díky tomuto neduhu se vám, hlavně ze začátku, budou dost často plést tlačítka „on/off“ a „record,“ o nastavování nemluvě. K němu je vždy lepší kameru z krytu vyjmout nebo prostě použít „case less“ držák.

Druhou nevýhodou je lehčí vůle usazení kamery v krytu, kvůli čemuž uslyšíte v záznamu klepání a zaregistrujete menší vibrace. Tady se ale dá snadno zakročit vhodně umístěným kouskem starší duše nebo jiného vhodného materiálu. Když už jsem nakousl téma voděodolného krytu, ještě chvilku bych se u něj zdržel.

Krom výše popsaného problému má čočka kamery větší záběr než je průhled v krytu. Výsledkem je černé orámování okraje záběru, tedy výrazná vinětace. Abych byl objektivní, kameru jsem používal i bez krytu, jen v „rámečku“ a Štěpán při svých letmých testech Eltrinexu voděodolný obal vůbec nevyndával. Proto jsou na konci článku k vidění i videa a snímky pořízené bez obalu.

Jeden ukázkový snímek z vyjížďky s Gaspim (Richard Gasperotti). Bez jakýchkoliv úprav, pouze zmenšeno!

Eltrinex SportCam T86+ – závěr

Kamera Eltrinex SportCam T86+ se v ČR oficiálně prodává za 3 490 Kč a v této cenové hladině má hodně velkou konkurenci, bohužel i několik výkonově lepších kousků. Kdybych měl kameru seriózně přirovnat k nějakému modelu z rodiny GoPro, budeme na úrovni druhé generace a to, jak všichni dnes víme, je v dnešní rychlé době hodně stará a svým výstupem zastaralá kamerka.

Eltrinex SportCam T86+ je nicméně, vzhledem ke zpracováním i výbavě, poměrně sympatický kousek od nějž ale nesmíte očekávat vyslovené zázraky. Pokud ale hledáte hračku pro občasné záznamy své jízdy, dovolené, koupání dětní apod., vysloveně vyhozené peníze to nejsou. Ostatně posuďte sami dle našich ukázkových záznamů.

133 zatáček – Černošice

(POV – Case less držák na řídítkách)
Mapu a GPX data najdete na konci článku: Yeti SB5c – v sedle

SPECIALIZED S-Works Demo 8

(Natáčeno z ruky bez obalu)

Los Tomanos – test kamery Eltrines SportCam T86+ – Vol. 1

Los Tomanos – test kamery Eltrines SportCam T86+ – Vol. 2

Text: Los Tomanos / Foto: Štěpán Hájíček / Video: Los Tomanos & Štěpán Hájíček 
[See image gallery at www.bikeandride.cz]

Trocha novoročního snění, ať se zase pomalu vpravíme do formy, přestaneme myslet na mizernou zimu a začneme se těšit na léto a všemožné výlety a expedice s kolem. Třeba jako je tato mapující oblast Les Arcs / Peisey-Vallandry a okolí…

trailAddiction's Backcountry Spirit from Trans-Savoie on Vimeo.

Pane jo, rok 2015 byl pořádně našlapaný a nejvíc snad jeho závěr! V právě ukončeném roce jsme byli, počínaje zářím, v jednom kole, tedy spíš skákali z jednoho kola na druhé. Z jedné žhavé novinky sezony 2016 na druhou… Skoro to vypadá, že už vše známe a že už jsme vyzkoušeli vše důležité, ale to je pouhé zdání.

I když jsme si za posledních několik měsíců vyzkoušeli slušnou řádku novinek, stále jich dost zbývá, takže se v sezóně 2016 rozhodně nudit nebudeme a vy také ne, jelikož bude rozhodně co číst! Minimálně tolik co doposud.

I díky vám, vaší přízni a postupně a zároveň neustále se rozrůstajícímu počtu našich čtenářů se snažíme dělat svou práci co nejlépe a věnovat se především testování kol skutečně poctivě do hloubky. I nás samotné totiž příliš nebaví recenze, mnohdy ze zcela jiných oborů, kde se to hýří samými odbornými výrazy, jakoby jich u nás nebylo dost, obsah a skutečné poznatky z praktického nasazení ale často pokulhávají.

Rodina se rozrůstá…

Díky vám a našim partnerům máme jednak více času pro práci na BikeAndRide.cz, jelikož se tomuto počínání můžeme věnovat skutečně naplno a ještě u toho můžeme přemýšlet, jak naše aktivity rozšířit a rozvinout. Při této příležitosti bych vám rád přestavil náš nový paralelní portál se záměrně zvoleným česko-anglickým jménem – Svět cyklistiky / Cycling World. Fungují obě domény paralelně (alias domény).

svet-cyklistiky.cz / cycling-world.cz by měl být webem, který se bude více věnovat obecným MTB a silničním tématům, stejně jako testům XC, CX a silničních kol. To proto, abychom si mateřské BikeAndRide.cz mohli nechat čistě pro naše nejoblíbenější trailové, enduro a technické disciplíny obecně. Stejně tak pro hlubší rozbory různých vysoce odborných témat jako byly kupříkladu články o systému odpružení DW-Link, nebo popis posledních fází vývoje RB Bandit 675.

Web svet-cyklistiky.cz / cycling-world.cz jsme do začátku naplnili několika články z BikeAndRide.cz, aby nebyl při svém oficiálním novoročním startu vysloveně prázdný. Nebojte se, nechceme články mezi weby suše kopírovat, naopak by na každém portálu měly být původní informace, kdy naše weby budou na svůj obsah v případě relevance pouze odkazovat.

Přidejte se k nám!

Se vznikem nového webu svet-cyklistiky.cz nám pochopitelně přibude něco práce, proto by se logicky měly dále rozšířit řady našich spolupracovníků. Proč tedy nevyslovit akviziční výzvu právě zde:

• Chtěli byste se podělit se světem o své znalosti cyklistiky?
• Ležíte často v zahraničních portálech a mrzí vás, že žhavé novinky z MTB či silniční scény se u nás často ani neobjeví?
• Cítíte se na testování kol, primárně silničních?
• Máte jiný nápad jak se zapojit do běhu webu svet-cyklistiky.cz?

Pak se nám jednoduše ozvěte na mail stepan(zavinutej)bikeandride.cz, případně využijte facebook BikeAndRide.cz nebo můj osobní FB profil (Štěpán Hájíček). Ideální bude pochlubit se do začátku vlastním článkem, nebo alespoň krátkou ukázkou. Novinka ze světa, test vlastního kola, helmy, batohu nebo jiného komponentu. Na dalším se pak domluvíme osobně.

Bratrstvo cyklo-webů startuje

Další velkou novinkou roku 2016 je naše spojení s aktuálně vzniklým on-line portálem Electric Bike Action (EBAction.cz), brzy doplněným o tištěnou podobu ve formě časopisu se zaměřením na elektrická kola a jiné hybridní systémy. Tento projekt je sesterským časopisem/webem stejnojmenného amerického titulu. Jeho cílem je vytvořit platformu shromažďující maximum informací o elektrokolech, na papíře a elektronicky, už jen proto, že se tento obor i u nás rychle rozrůstá.

Cíl by měl být takový, že když se nám kupříkladu dostane do ruky elektrický bike na test, což se stává a nadále jistě stávat bude – jako je to aktuálně v případě Giantu Dirt-E – podělíme se logicky o obsah mezi našimi tituly. Nebude-li se jednat o vysloveně drsný trailový elektro-full patřící na BikeAndRide.cz, bude hlavní test směřovat na web svet-cyklistiky.cz, praktické představení se objeví v časopise Electric Bike Action a určitá forma praktické prezentace by se měla objevit i na webu EBAction.cz.

Zabalte si na cesty

Do toho se může zamíchat ještě další nový spřátelený web BikePacking.cz, který je již z logiky svého názvu zaměřen na cestování s kolem a to nejen v sedle fatbiků, ale cestovatelských kol všeho druhu. Přesvědčte se sami a nechte se inspirovat například fatbikovým výletem na hřebeny zasněžených Krkonoš.

Bude dost co dělat…

Jak vidíte sami, novinek a nových projektů máme naplánováno do roku 2016 víc než dost. Teď už si jen držet palce, abychom to vše zvládali v takové kvalitě a kadenci, jak jste si u nás již zvykli. Budete-li chtít do našeho obsahu přispět, naše dveře (alespoň ty e-mailové) jsou vám otevřené dokořán.

Do roku 2016 vám tedy přejeme mnoho úspěchů a splnění cílů a předsevzetí v životě osobním, pracovním a hlavně pak v sedle vašich kol, ať již patří do jakékoliv kategorie. Úspěchy a cíle přitom nemusí mít nic společného se závody a vydobytými pozicemi, vždyť nám jde hlavně o jedno: „Jízdou na kole se bavit!“

Za team BikeAndRide.cz / svet-cyklistiky / cycling-world.cz
Štěpán Hájíček

Hurá, na čas snad už zase utichly petardy, vyhořely světlice a vybuchly rakety… Neříkám, že jsem vysloveně proti ohňostrojům, ale každoroční pyrotechnické šílenství na silvestra mě vážně ničí. O to víc, že jsem byl nucen letos trávit přelom roku výjimečně v Praze! Snad moje i vaše nervy zklidní tradiční nálož bikových snímků…

Proč to nějak složitě okecávat, rubrika „Pondělní videonálož“ se v roce 2016 nanejvýš osvědčila, proto plynule pokračujeme dál, tak se hezky usaďte, otočte si monitor a nasaďte sluchátka, ať vás šéf nevidí a pojďme se společně navnadit do dalšího společného bikového roku. PF 2016!

Tento týden na BikeAndRide.cz (svet-cyklistiky.cz)

O zásadních novinkách plánovaných pro rok 2016 jsme vás informovali ve včerejším „PéeFku 2016,“ proto netřeba opakovat, že se rodina našich cyklo portálů rozrůstá o obecný cyklistiký on-line magazín svet-cyklistiky.cz / cycling-world.cz

V každém případě je zde ale bohužel předpoklad, že rozjezd obou médií nebude, alespoň první týden v novém roce, až tak ostrý jak bychom si přáli. Je to hlavně kvůli rodinné situaci (nemoci), což nechci více veřejně rozebírat. Pár věcí máme rozpracovaných, je ale otázkou kolik bude tento týden času na to je dotáhnout do konce…

Na BnR se budeme snažit doklepnout test exkluzivní zámořské hračky Yeti SB5c, který nyní stačí jen poupravit a zkompletovat. Finálními fázemi testování prochází rovněž žhavá novinka Cannodale Habit SE, kdy jsem se s vámi již podělili o naše první dojmy z jízdy.

Pro svet-cyklistiky.cz je v plánu uveřejnění testu silničního stroje Giant TCR Advanced 1, který bychom rádi záhy doplnili o první dojmy z kokpitu extra výkonného elektrického nebo přesněji hybridního stroje Giant Dirt-E+ 2. Později bude následovat opět hlubší rozbor jízdních vlastností a výkonů. Že se jedná o dva Gianty za sebou je spíše náhoda než záměr… Nebojte, do testu máme objednaný hned z kraje roku Cannondale CAAD 12 a další stroje.

„Jdeme na videa“

All This & More – Cheers to 2016

Jaké významné události si budete pamatovat z roku 2015? Kdo ví podle jakého klíče se řadí vzpomínky v naší hlavně… Ať je to jak chce, značce COMMENCAL přinesl rok 2015 pár důležitých vrcholů, které mapuje následující video.

GoPro: Best of 2015 – The Year in Review

Hned po prvním následuje další „rekapitulační video,“ které tentokrát kombinuje nejlepší záběry a momenty pořízené kamerami GoPro…

Trnka 2015

Do třetice a naposled ohlédnutí za rokem 2015 v podání fotografa Roba Trnky

Home: Episode One, Bryn Atkinson

Domov, co je to domov? Místo, lidé, nálada, traily??? Na tuto otázku se snaží odpovědět nová video-série HOME za níž stojí Feehub Magazine. První díl nás zavede, za asistence pánů Bryna Atkinsona a Jilla Kintnera, do okolí města Bellingham ve státě Washington (USA). Osobně musím zamáčknout slzu, jelikož zde nějaký čas pobýval a taky se zde trochu povozil na kole. Hned bych se tam vrátil se strojem odolávajícím blátu a jinému marastu totální divočiny

Shlappin‘ turns with Laurie Arthur

Žádné velké sladké řečičky… Prostě syrové bikové video kde Laurie Arthur předvádí, jak se jezdí v Surrey Hills, jižně od Londýna.

Chris Akrigg- A WINTERS HARD TAIL 4K

Jak člověk zahlédne jméno Chris Akrigg, je mu dopředu jasné, že následující video bude všechno, jen ne obyčejné a nudné. A tak je tomu i v tomto případě, kde Chriss osedlal nový pluskový hardtail Mongoose a vyrazil s ním do akce. Už jen začátek, kdy to bere potokem dolů, ledacos naznačuje

Ostatně pro všestranné jezdce s triolovými kořeny jako je Chris musí být stroj parametru 27,5+ doslova splněným snem

Jamie Nicoll – Unbreakable

Koukám, že 48 hodin veřejné produkce tohoto videa jsme již prošvihly… Škoda, pusťme si alespoň Teaser a třeba se k plnému snímku ještě časem v on-line světě dostaneme…

**BONUS 1, 2, 3**

LEGO Technic – Specialized Demo

Ať trochu odlehčíme vážné téma předchozího snímku… Podívejte se, co vše lze vykouzlit pomocí Lega… Třeba plně funkční model předposlední generace DH mašiny Specialized Demo 8.

Jordi Viladoms is ready for Dakar 2016

A na úplný závěr trocha osvěžení s jiného oboru, aneb „Jordi Viladoms je připraven na Dakar 2016.“ Nevím proč Los Tomanos vybral právě tohoto jezdce dalšího ročníku Dakarské rallye, ale asi se mu líbil jeho jízdní styl.

Copterfilm aerial reel 2015

Již minulý týden se na tomto míst přiznal, že mám nový koníček, létání s multikoptérou. Los Tomanos mě tedy průběžně zásobuje motivačními snímky… Tento český je přitom skutečně vydařený!

PF 2016 by PFX

A když už jsem v úvodu mluvil o těch rachejtlích a ohňostrojích…

Sákryš, málem jsme zapomněli na (tajnou) premiéru filmu Michala Marošiho a jeho party, kteří se loni v létě vypravili do obdivované Kanady, aby si zde parádně zajezdili na místech známých a neznámých – zejména v BC – a přitom se dozvěděli i něco o světě tamních indiánů. (foto: RedBull.cz)

„Jak se liší traily v Evropě a Kanadě? A co Marošák dělal před tripem? Sleduj první část CanaDream (video).“

O projektu CanaDream: (oficiální popis)

V létě 2015 se legendární český biker Michal Maroši vypravil do Kanady, aby zde natočil bikový dokument. Jedním z jeho hlavních cílů bylo také seznámení s původní indiánskou kulturou regionu. Součástí výpravy byli bikeři Roman Levy a Ondřej Bárta, průvodce Zdeněk Maňhal a kameraman Martin Vrbický z Fullface Productions. Parta navštívila pár srdcových oblastí, jako je Vancouver, horské středisko Whistler nebo starou zlatokopeckou obec Lillooet, která leží v jedné z nejsušších oblastí Britské Kolumbie. Cesta trvala tři týdny.

Kalendář premiér jednotlivých epizod

03.1.2016 – EPIZODA 1
10.1.2016 – EPIZODA 2
17.1.2016 – EPIZODA 3
24.1.2016 – EPIZODA 4
31.1.2016 – EPIZODA 5
07.2.2016 – EPIZODA 6

Teaser – Michal Maroši CanaDream

Foto: RedBull.cz
[See image gallery at www.bikeandride.cz]

Značka Specialized se nedávno spojila s Pure Agency, aby pro rok 2016 dali dohromady novou závodní sestavu Specialized Gravity Team, jejímiž hlavními členy budou aktuální mistr světa DH (2015) Loic Bruni, juniorský mistr světa v DH z roku 2014 Loris Vergier a mladý talent Kanaďan Finn Iles. (úvodní foto: Michal Červený)

Tento team bude závodit na strojích Specialized a rovněž bude využívat i vybrané komponenty a doplňky z široké nabídky této zámořské značky. Troy Brosnan rovněž zůstává pod křídly značky Specialized, jako člen sestavy Specialized Racing Factory team, kde si bude vychutnávat lehce rozdílnou výbavu, shodné ale budou jeho vysoké ambice.

Loic Bruni Disbelief (foto: Michal Červený)

Zásadní novinkou v rámci tohoto oznámení je přechod aktuálního mistra světa v DH, kterým je Loic Bruni, jenž opouští značku Lapierre a přechází pod křídla Specialized. Loic tento přestup komentoval následujícími slovy:
„Jsem skutečně nadšený z této změny a to hned z řady důvodů. Zároveň mi to umožňuje pokračovat ve své kariéře směrem, jaký jsem si dříve vytyčil. Již se svým původním teamem jsme za poslední roky odvedli mnoho práce, díky čemuž jsem se dostal tam, kde jsem dnes, tedy do nejužší špičky DH jezdců. Já i nový tým máme přitom neméně vysoké ambice a zároveň i předpoklad skutečně profesionálního přístupu, který by se ale neměl obejít bez patřičné porce zábavy a radosti z toho co děláme. Jsem rozhodně poctěn tím, že jsem se mohl stát členem takto velké rodiny s extra silným zázemím a rovněž členem teamu s natolik dlouhou a pestrou historií. Tohle byl vždy můj sen.“

„Posun právě tímto směrem je velkou satisfakcí pro mě i lidi, kteří za mnou stojí, už jen proto, že značka Specialized je přesně tím, kdo nám může pomoci posunout se o další úroveň dál. Skutečně se těším, až se postavím na start ve svém duhovém dresu v sedle Specialized S-Works Demo 8 (test na BnR). Už jsem si tohle kolo zkoušel a jsem z něj nadšený. Aktuálně pracujeme na jeho nastavení dle mých požadavků a na testování a výběru vhodného obutí, aby bylo vše dokonale nachystané na sezónu 2016.“

Loris Vergier, Leogang (foto: Michal Červený)

Benno Williet, teamový manažer Specialized ve zkratce doplnil následující:
„V roce 2015 jsme dosáhli mnoha úspěchů a byla to pro nás doposud snad nejlepší sezóna vůbec. To ale neznamená, že bychom měli tendenci usnout na vavřínech. Je sice pravda, že naše řady s přelomem roku opustil Aaron Gwin, na konci nanejvýš úspěšné sezóny, život jde ale dál. Osobně se velice těším na to, co nám přinese právě začínající rok. Jsem také rád za trvající spolupráci s Troyem, stejně tak mě těší, že na kolech Specialized Demo budou v roce 2016 jezdit i další špičkoví jezdci jako jsou Loic, Loris a Finn. Je to mladistvá a energií sálající parta, které nejen my v teamu věštíme zářivou budoucnost.“

V rámci prezentace nové sestavy bylo také oznámeno, že Loic, Loris a Finn budou v sezoně 2016 spoléhat na již zmíněné stroje Specialized Demo 8 Carbon, stejně jako boty Specialized 2FO a kompletní sadu DH plášťů s logem velkého „S“.

Finn Iles (foto: Michal Červený)
 

Nejsme magazínem o elektronice, ale pokud dojde na hračky, které lze využít pro rozšíření našich možností při natáčení nebo focení, vždy rádi zbystříme zrak. Zejména jedná-li se o zlomové produkty mezi které by mohla patřit akční kamera Nikon KeyMission 360 s úhlem záběru 360°.

Ano, čtete správně. Ne 120° nebo 180° jako disponují klasické akční kamery v čele s GoPro, ale sférických 360°. Prostě kolem dokola. Nikon sice není prvním, kdo něco podobného vytvořil, avšak dle propracovanosti prezentačního videa a „zákonů trhu“ bych si troufnul odhadnout, že pokud někdo dokáže změnit způsob jakým pořizujeme své akční záběry, pak to bude s velkou pravděpodobností značka s věhlasem jakému se těší třeba právě Nikon.

Proč 360° a jak se na to dá koukat?

Cíl je prostý. Klasická akční kamera je pevně uchycená a krom případů, kdy si dáte na hlavu tyč a na ní necháte kameru otáčet, jsou záběry z ní statické. Tedy minimálně čočka míří stále stejným směrem. Oproti tomu kamera s úhlem záběru 360° vám dává volnost „podívat se“ kam jen budete chtít.

Na světě již existují hračky, které umí to samé, zejména koule s názvem Fly 360. Ukázkové video z Nikonu KeyMission 360 mě ale přesvědčilo o něco víc už jen svou kvalitou. U Nikonu zatím není známa cena, oznámeno bylo jen tolik, že se kamera začne prodávat letos v březnu. Nevím také, zda bude možné u výstupu z Nikonu otáčet video při přehrávání dle libosti, nebo zda tato volnost bude ponechána v rukou střihače při úpravě videa. Už jen to by mola být pecka. Nechme se překvapit, srandy s touhle kostkou asi bude víc než dost.

Fly 360

Prezentační video Fly 360

Hans Rey s Fly 360 na řídítkách

360° optika

Zajímavé je, že zatímco Fly 360 používá jednu horizontálně situovanou kulovou čočku mířící nahoru a z ní snímá celý záběr, Nikon KeyMission 360 vsází na dva vertikálně umístěné objektivy s extra širokým úhlem záběru. Z nich je pak výsledný záznam skládán v jednu sférickou obrazovou kopuli softwarově. Docela šílené, ale zjevně to funguje.

Fascinující je i to, že má Nikon KeyMission 360 natáčet v rozlišení až 4K (4000 sloupců, rozlišení daleko za FullHD), což se zdá být u 360° záběru jedině logické. K tomu všemu bude tato kamera vodotěsná, nárazuvzdorná atd. Připojení k telefonu nebo tabletu pomocí WiFi lze pak chápat jako samozřejmost dnešní doby.

Kam to ten svět spěje?

Pokud má tedy někdo potenciál prolomit nadvládu kamer GoPro na poli akčních záběrů POV (Point Of View), pak to bude, dle mého, tento nebo podobný projekt, který přinese zásadní zlom v tom, jak a čím natáčíme naše videa. Jen tedy nevím, zda to ještě moje Lenovo zvládne. Nový Apple MacBook si kvůli tomu kupovat rozhodně nebudu