Quantcast
Channel: Aktuálně | BikeAndRide.cz
Viewing all 1782 articles
Browse latest View live

Whyte E-150 / E-180 | První eMTB, ale sakra jinak!

$
0
0

Prvotní informace, které se ke mně dostaly o chystané elektrice Whyte, první eMTB této britské značky, ve mně vyvolali pocit: „Sakra, už i Whyte!“ Jenže pak jsem si začal studovat vše, co se skrývá v pozadí tohoto stroje (strojů), jakou používají techniku a nakolik specifické zvolili řešení, a rázem mé hodnocení přešlo do stavu: „Konečně, Whyte eMTB!“

Abych vás uvedl celkově do obrazu, pojďme to vzít trochu více zeširoka, ať vidíme celý záběr značky Whyte v tomto segmentu, a také abychom byli schopni pochopit, proč a jak aktuálně vrcholí jeho eBiková evoluce.

Whyte totiž vstup na trh s eMTB poměrně dlouho odkládal, nechtěl totiž jen zaplnit mezeru ve své nabídce, ale chtěl přivést na svět unikátní produkt bez předchozích „kompromisních variant“. Doposud proto vyráběl a nabízel pouze městské a trekingové modely s motory Shimano. Více na webu:

Zásadní změna se odehrává tento rok, kdy Whyte uvolňuje tři kompletně nové řady eBiků. Zaprvé, inovovanou městskou a trekingovou linii s novými pohonnými jednotkami Shimano STEPS 6000, u nichž je prioritou nízká hmotnost (18 kg), dojezd (až 150 km) a jízdní vlastnosti – především díky nové geometrii (hlavový úhel 66°).

Druhou cestu představují elektrifikované gravel a silniční modely na kolech standardu 650b s kompaktními německými pohony Fazua, u nichž je možné vyjmout baterii i s motorem a udělat tak z eBiku vcelku běžné kolo na normální jízdu bez asistence. Více na webu: whyte.bike/../fazua-e-bikes.

Třetí a pro nás aktuálně nejzajímavější je řada zahrnující tři eMTB modely (web: whyte.bike/../emtb). Jejich vývoj trval poctivé tři roky, přičemž se zkoušelo hned několik variant pohonu. Nakonec ale padlo rozhodnutí počkat na novou generaci motorů Bosch Performance CX 2020, která konečně naplnila všechny požadavky na sebe i na okolí náročných konstruktérů Whyte!

Whyte E-150

Whyte E-150

Konečně to jde, jak jsme to vždy chtěli!

Jejich největší prioritou jsou jednoznačně jízdní vlastnosti, tolik typické pro kola Whyte. Proto se hodně řešilo umístění těžiště, tedy jeho koncentrace do co nejnižšího možného bodu. Toho je dosaženo značně specifickou polohou motoru, který je pootočen směrem nahoru, aby vytvořil dostatek místa pro baterii.

Ta je usazena ve spodní rámové trubce (Bosch PowerTube 625 Wh), není ale v její horní části, jak je běžně zvykem, ale je spuštěna do nejnižší možné polohy, právě díky specifické poloze motoru. Přednosti tohoto přístupu jsou poměrně zřejmé. Jednak se k baterii vcelku snadno dostanete tak, že ji pouze vysunete volným spodním koncem (po sejmutí příslušného krytu), jednak jde o výše zmíněn snížení těžiště!

Zároveň tato cesta umožňuje použít nepřerušovanou spodní trubku velkého průměru (síla stěny 2,7 mm, materiál ALU 6061), která výrazným způsobem přispívá k celkové pevnosti konstrukce rámu a umožňuje také tuto partii v dosažitelné míře odlehčit.

Ano, puntičkáři jistě namítnou, že v tomto směru Whyte opisoval od značky Specialized a jejich eMTB modelů řady Turbo Levo a Turbo Kenevo, které již nějaký čas používají stejnou konstrukční logiku. Jedním dechem je ale nutné podotknout, že Specialized ve svých kolech angažuje na míru navržené motory (Brose) a baterie, nikoliv běžné produkční řešení jako Whyte E-150 a E-180, v jejichž útrobách naleznete konvenční jednotku Bosch. V tom je Whyte světovým unikátem, nehledě na elegantní zabudování větší baterie s kapacitou 625 Wh.

reklama

Geometrie, modely, zdvih atd.

Posuneme-li se dál, pak je třeba zmínit, že to celé není jen o baterce a jejím usazení a motoru a jeho pootočení. Důležitou pro jízdní vlastnosti je také geometrie, kde Whyte opět uplatňuje svojí strategii OTO (ve zkratce delší rámy s výrazně položenou vidlicí a zkráceným předsazením korunky), avšak v optimalizaci pro eBike segment. Zde se totiž pracuje s jinou hmotou a odlišným rozložením těžiště.

Výsledkem je sestava úhlů a vzdáleností, kde je klíčový sklon hlavy 65°, sedlový úhel okolo 75° (dle velikosti rámu), či délka zadní stavby 440 mm. Doplňme přitom, že zde hovoříme o strojích postavených na kolech průměru 27,5“ s plášti nepatrně širšími (Maxxis Minion DHF a High Roller 27,5×2,5“ u Whyte E-150).

Abychom nepřeskočili takové drobnosti jako jsou kategorie, či zdvih, pak doplňme, že bude hlavním tahounem eMTB řady Whyte model E-150, z čehož lze dovodit, že půjde o all-mountain model využívající zdvih 150 mm nad oběma koly. V tomto případě budou dostupné dvě kvalitativní verze – Whyte E-150 S a Whyte E-150 RS – primárně na vzduchovém odpružení RockShox (Yari/Lyrik | Monarch).

Alternativou pro ostřeji naladěné hochy a dívky bude jediný model řady E-180, nabízející odvoditelných 180 mm kroku, kde bude pro změnu figurovat vidlice Fox Performance Elite 36 a tlumič Fox DPX2 Coil s nápadně žlutou pružinou – Super-Light Steel.

Co se týká odpružení, pak konstruktéři Whyte vsadili na osvědčenou klasiku. Tedy jejich vlastní čtyřčepové řešení QUAD-4, které bylo jen lehounce pozměněno a upraveno pro potřeby eMTB kategorie. Jeho základní konfigurace, nastavení a projev patrný z pohledu jezdce by se od běžných „mechanických“ kol neměl nijak zásadně lišit.

Snad jedinou potenciální vadu na kráse představuje „dožívající“ ovládání pohonu s integrovaným displejem, bohužel až moc nápadná kostička vlevo u gripu – Bosch Purion.

Whyte E-150 S

Whyte E-150 RS

E-180 RS

První zkušenosti z Británie…

Kluci anglický, kolegové novináři z ebike-mtb.com, již na tomto kole chvíli jezdili (Whyte E-150 RS) a obecně si jej hodně chválí. Zejména jeho ovládání, funkci a sílu motoru, plynulé dávkování výkonu závislé na síle investované jezdcem do pedálů (mimochodem zkrácené kliky na 165 mm), ale také celkově výtečné jízdní vlastnosti. K tomu ještě přihazují kvalitní výbavu při odpovídající ceně, či ultimátní kapacitu baterie 625 Wh.

Co jim naopak vadilo byla o něco vyšší hlučnost motoru s ohledem na očekávání, ale i zkušenosti s konkurenčními systémy (zřejmě myšleno primárně Shimano Steps a další). Druhá výtka v závěru pak směřuje právě k displeji Bosch Purion. Ale jak jsme se již mohli přesvědčit, zatím jen teoreticky na obrázcích z prezentace Cannondale Habit Neo a Moterra Neo, i tento obstarožní digitální kousek lze nahradit modernějším a elegantnějším řešením!

Podrobnější představení na webu:

Další test eBiku na obzoru…

Ač je mi předem jasné, že následující prohlášení nepotěší řadu z našich čtenářů, kteří v průběhu „elektrického července“ opakovaně zvedali varovný ukazováček z důvodu až přílišného zahuštění BikeAndRide.cz eBiky, tak musím prohlásit: „O testu Whyte E-150 již jednáme s českým dovozcem a pevně věříme, že nejpozději tento podzim budeme mít jeden kousek k dispozici na hraní a poctivou elektro-prověrku.“

Pro některé bohužel, pro jiné naštěstí – nejnovější eBiky mě začínají skutečně bavit a jsem velice zvědavý, jaké bude svezení na tomto kole a jaký bude nový Bosch sám o sobě! Snad se brzy dočkám a vy se mnou!!!

Text: Štěpán Hájíček (spoluautor Petr Vičan Whyte.cz) / Foto: Whyte, wbike-mtb.com

reklama

Whyte E-150

Whyte -180

Whyte E-150 RS

Whyte E-180 RS

 

Yeti SB140 a další inovace pro rok 2020 (TECH NEWS)

$
0
0

Značka Yeti, která si oprávněně zaslouží výraz „kultovní“, protože snad jen tímto pojmem lze ospravedlnit mimořádně konstrukce, ale i mimořádně ceny jejích kol, opakuje i tento letos podobnou strategii jako loni, minimálně co se prezentace novinek týká. 

Před nedávnem totiž samostatně odhalila model Yeti SB165, aktuálně nejdrsnější full v nabídce, který zdvihem, výbavou i zaměřením přeskočil i letošní enduro novinku Yeti SB150 (test BnR). Pár týdnů na to pak vypustila kompletní informace o modelové řadě 2020, k níž, jen tak mimochodem, přihodila jeden nový model – Yeti SB140 (přímý nástupce zanikajícího SB5). 

Yeti přitom své fully řady SB dělí do dvou kategorií „Rip“ a „Race“, kdy „Rip“ představuje stroje určené pro zábavu, skákání, hledání nových výzev a podobně, „Race“ je zase především o závodním zaměření, boji se soupeři či vteřinami. Vždy ale samozřejmě záleží, jak se k tomu člověk postaví. Jak hovoří zástupci Yeti v prezentačních materiálech:

„Yes, you can Race a Rip bike and Rip a Race bike, but you get the idea…“

„Ano, můžete závodit na Rip kolech, a užívat si na Race strojích, ale chápete ten rozdíl…“

Yeti SB100 – 2020

Yeti SB100 – 2020

reklama

Yeti SB140 | MY2020 

K této novince máme v tuto chvíli jen relativně málo informací, což ale ve výsledku nemusí vadit, jelikož si vše důležité můžeme dovodit na základě zkušeností s již existujícími sesterskými modely. Yeti SB140 totiž plynule navazuje na novou vlnu, kterou představují všechny modely SBXXX, zejména modely SB130, SB150 nebo poslední SB165.

Kruh se tedy uzavírá, přitom jediné, co mi dělá vrásky je fakt, že jsem byl zjevně zcela „vedle jak ta jedle“ když jsem si myslel, že se podle čísla v názvu pozná, zda jde o model na 29“ či na kolech rozměru 27,5“. Nepozná!

Jinak je ale situace u tohoto modelu vcelku jasná. 140 mm vzadu, 160 mm vepředu, kola rozměru 27,5“ a náležitě agresivní geometrie reprezentovaná úhlem hlavy 65°. To nás dnes ani u této kategorie (all-mountain) rozhodně nepřekvapí, ale zároveň ani nezklame. Pro kompletnost doplňte úhel sedlový, vcelku agresivních 77°, či délku zadní stavby rozumných 433 mm. 

Yeti SB140 – 2020

Yeti SB140 – 2020 *Další foto v galerii na konci článku…

Změny převážně kosmetické 

U dalších modelů se žádných zásadních inovací letos nedočkáme, tomu bychom se ale neměli divit, jelikož byla celá nabídka fullů Yeti SB před nedávnem zásadně obměněna. 

Vezmeme-li to lehce telegraficky, pak si můžeme ukázat model Yeti SB130, který dostane pro rok 2020 krapet jiné barvy. Poukázat můžeme i na modely SB130 Lunch Ride, tedy drsnější verze TLR a CLR se 160 mm vepředu (běžně 150 mm) a 136 mm vzadu (běžně 130 mm). Obě verze budou přitom nově dostupné i na českém trhu. 

Jinou dílčí úpravu najdeme třeba u modelů Yeti SB150, kde se mění výbava, především nastupují obecně opěvované tlumiče Fox X2, střídající dříve nasazované modely DPX2 a to u modelů řady TURQ i C Series. 

Jedna perlička, kterou najde jen ten, kdo ji skutečně hledá, představují kliky jednotné délky 170 mm používané snad u všech modelů rodiny Yeti SB s výjimkou závodní řady SB100. 

Yeti SB130 – 2020

Yeti SB130 – 2020

Yeti SB130 – 2020

Tak na čem se svezeme? 

Nových hraček od Yeti jsem za poslední rok vyzkoušel již několik, připomeňme Yeti SB100, nebo SB150. Malý osobní test-rest mám u modelu SB130, který mám ale slíbený na konec letošních prázdnin. Snad se zadaří! S výhledem na sezónu 2020 se pak budu snažit zajistit si na test aktuální noviny SB140 a pokud posbírám dostatek odvahy, tak i SB165! Ale nebojte, pro to vše ještě uzraje čas! 

Více informací o všech modelech Yeti najdete na webu: yeticycles.com, české ceny a možnosti objednání hledejte na yetibikes.cz 

Text: Štěpán Hájíček / Foto: Yeti Cycles

Yeti SB150 – 2020

Yeti SB150 – 2020

reklama

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

Progress Cycle, Praha Hostivice – Hledáme skladníka (kariéra)

$
0
0

Již delší čas jsme pro vás neměli žádnou pracovní nabídku, což můžeme nyní napravit nabídkou pozice skladníka u společnosti Progress Cycle se sídlem v obci Hostivice na kraji Prahy.

(oficiální text inzerátu)

Do našeho týmu hledáme zodpovědného a pracovitého skladníka! 

Chcete pracovat v cyklistice? Chcete nakupovat kola a vybavení za super ceny? Chcete mít možnost při práci během léta po očku sledovat třeba Tour de France nebo Vueltu? Ozvěte se nám!

Jsme předním dovozcem a distributorem jízdních kol a cyklistických doplňků na český a slovenský trh. Produkty špičkových světových značek Giant, Liv, Giro, CamelBak, Bell, Blackburn, Fizik, Crankbrothers, Gore Wear, Vittoria, VDO, Finish Line nebo GU dodáváme do stovek cyklistických prodejen. Naše firma se nachází v Hostivici těsně za hranicí Prahy, nedaleko stanice metra B – Zličín nebo stanic metra A – Petřiny a Motol. Autobusová zastávka je přímo před naší firmou. Více o nás se dozvíte na www.progresscycle.cz.

náplň práce:

  • příprava zásilek pro expedici (dle objednávek)
  • zodpovědnost za správnost výdejů zboží
  • spolupráce při inventurách stavu zásob
  • práce na vozíku s výsuvným sloupem (tzv. retrak)
  • vykládka zboží z kamionu, kontrola dodacích listů a zakládání zboží na pozice

ideální kandidát by měl mít:

  • ochotu k fyzické práci a dobrý zdravotní stav
  • oprávnění na řízení retraku – není však podmínkou, případně zdarma zaškolíme
  • alespoň základní znalost práce na PC (skladová evidence, tisk štítků pro dopravce)
  • zodpovědnost, samostatnost
  • kladný vztah k cyklistice bude výhodou
  • řidičské oprávnění skupiny B (není podmínkou)

nabízíme:

  • práci na hlavní pracovní poměr v kolektivu cyklistických nadšenců, kteří vám ochotně pomohou při zaučení
  • jistotu dlouhodobého zaměstnání na hlavní pracovní poměr
  • zázemí stabilní společnosti s dvacetiletou historií
  • příjemné pracovní prostředí a mladý neformální kolektiv
  • pracovní dobu 8:00-16:30, v pátek do 16:00
  • benefity – stravenky, možnost nákupu veškerého cyklistického vybavení za zaměstnanecké ceny
  • nástup dle dohody – ideálně září / říjen 2019
  • místo výkonu práce: Hostivice u Prahy

V případě vašeho zájmu o tuto pozici, ozvěte se nám na zdenek.svatos@progresscycle.cz

Původní inzerát najdete na stránkách www.progresscycle.cz/../kariera

 

Ali Clarkson testuje nový enduro trail Bomb v Livignu (lokality)

$
0
0

Italské Livigno je vyhlášenou evropskou destinací pro vyznavače MTB. Každý rok přichází s novinkami a tou letošní bikovou je nový, velmi technický trail “Bomb” v Mountain Parku Carosello 3000. Veřejnosti se otevře v sobotu 3. srpna a zážitkem bude hlavně pro zkušené bikery.

(tisková zpráva)
Tento čistě enduro trail je vybudovaný převážně ručně podél skalnatého hřebene sjezdovky Polvere, který odděluje Val del Conton od vrcholu Carosello 3000 směrem k mezistanici gondoly.

reklama

Bomb trail o délce 2,7 km (průměrný sklon 15,7 %) s převýšením 407 m zahrnuje skalnaté cesty, úzké zatáčky a části dlážděné kameny z této oblasti a kopíruje morfologickou charakteristiku hor, což představuje další krok k přirozené jízdě̌ v harmonii s přírodou. Pro ty, kteří milují technické traily a přírodní pasáže, je Bomb zážitkem, který by si neměli nechat ujít při návštěvě Livigna.

Oficiální otevření Bomb trailu proběhne v sobotu 3. srpna. Trasu si ale můžete projet už teď se známým britským trailovým jezdcem Ali Clarksonem, který trasu okusil ještě před dokončením posledního úseku.

Cartina di Livigno 2019 – Cartina estiva di Livigno – Carosello 3000 Livigno s.r.l.

 

Pondělní videonálož BnR #31-2019 | (Poprvé bez Eurobiku…)

$
0
0

Dnes je již 5. srpna, což znamená, že jsou letní prázdniny těsně za svou polovinou! Pokud to však vezmeme úlem pohledu „poloplné sklenice“, tak se můžeme radovat z toho, že máme před sebou ještě skoro celý měsíc, kdy si lze užívat „prázdninovou pohodičku“, vymýšlet zajímavé dovolené, výlety s kamarády atd.

Pro mě je letošní léto v jedné věci hodně specifické. V předchozích letech jsem se tradičně zhruba od půlky prázdnin (ne)těšil na veletrh Eurobike, který jsem absolvoval bez jediné výjimky asi dvanáctkrát či třináctkrát po sobě! Tedy rok co rok od chvíle, kdy jsem se vrhl na kariéru sportovního novináře! Bylo to rozhodně zajímavé, alespoň ze začátku, ke konci to ale začínalo být dost únavné a vyčerpávající…

Začátek konce naší bandy zločinců…

Navíc před rokem došlo ke změně, kdy se posunul termín této akce z posledního srpnového týdne na začátek července (přesněji druhý týden v červenci). Loni jsem si tuto akci odpustit nedokázal, chtěl jsem na vlastní oči vidět, co se s největší evropskou veletržní akcí zaměřenou na cyklistiku stane, když se takto zásadně změní termín jejího pořádání. Podobné hrátky s časem konání totiž kdysi definitivně pohřbily domácí Bike Brno!

Loni to na místě ještě docela šlo, ale i tak jsem vlastně Eurobiku před rokem věnoval jeden jediný den, sice zatraceně dlouhý, ale jen jeden. Bylo to těžké, ale podařilo se mi celý veletrh obejít, pak ale, jak si nejspíš vzpomenete, jsem svou reportáž omezil na několik málo článků. Ne proto, že bych si nepřivezl dostatek materiálu, v tom problém nebyl, ale nějak se přes léto nedostávalo času, jelikož se vždy našly jiné priority a pak už to nedávalo smysl 😥

Krom jiného se opakovaně stalo, že až po skončení Eurobiku se začaly objevovat skutečně zajímavé novinky, napadá mě typicky Yeti, které svou novou kolekci tradičně odhaluje až v půlce léta, což tedy nepřímo hází na celý Eurobike stín pochybností o jeho (termínové) smysluplnosti.

Léto bez EB

Loni mi návštěvu na Eurobiku zkomplikovalo i několik osobních záležitostí, a přestože jsem chvíli zvažoval, že tam vyrazím i letos, nakonec jsem to odpískal! Jednak mi přišlo zbytečné marnit čas a pálit hektolitry nafty na cestě dlouhé okolo 600 km (tam a zase zpátky), jednak tuším, že by to dopadlo podobně jako loni – pořádně by nebyl čas nasbírané materiály publikovat.

Nechal jsem tedy milý Eurobike plavat, užil si radši rodinu a děti, udělal si čas na zajímavé testy (Pivot Shuttle / Canyon Spectral:ON), objel pár domácích lokalit (Bike X Zone Sušice /Trutnov Trails – vide na YouTube BnR)  a věnoval se obecně spíše domácí scéně. Navíc jak byl červenec pracovně relativně klidný, tak srpen bude spíše jeho opak.

reklama

Blíží se maraton prezentací!

Už tento týden (zítra) mě čeká první z řady prezentací (Schindler s.r.o. – Ghost, Lapierre, Knog, SKS a řada dalších značek), načež se příští týden kolotoč domácích akcí roztočí skutečně na plné obrátky! V plánu mám minimálně tři prezentace novinek, možná, pokud se zadaří, stihnu navštívit dohromady pět podobných akcí!

Jo, bude to mazec všechno objet, nafotit a vstřebat, stejně tak bude mazec vše poté postupně zpracovat a publikovat! Ale to už se poddá! Mezitím sledujte náš Instagram a Facebook pro první informace o nejzajímavějších produktech a představu o tom, „kde zrovna lítám“.

Vzhledem k tomu, kolik akcí mě letos čeká, si myslím, že shon a záplavu novinek z minulých ročníků Eurobiku vám i sobě tímto způsobem bohatě vynahradím! Výhodu přitom vidím nejen v tom, že nebudu muset cestovat daleko za naše hranice, ale především v tom, že si snad řadu novinek i osobně vyzkouším a budu vám pak schopen nabídnout i svoje osobní postřehy z prvních praktických zkušeností podobně jako minulé léto!

Těšit se přitom můžete primárně na novinky 2020 od Rock Machine, Ghost, Lapierre, GT, Cannondale, Giant a řady dalších značek…

Takové jsou tedy primární plány redakce BikeAndRide.cz na následující měsíc. Máme se tak rozhodně společně na co těšit! Krom toho: „Užívejte léto a občas si otevřete stránku www.BikeAndRide.cz Díky za přízeň!

Defining New Lines: Gracia x Schley x Schumann

Pár dalších fotek na: www.pinkbike.com

Wake-N-Shred

Foto a story na: www.pinkbike.com

Electric Trials Fun!

Turbo Kenevo x Marshall Mullen

Loosefest XL Highlights 2019

reklama

**CZECH MADE**

Spindl-Kids are heroes

Home Trails

Výbava do drsnějších terénů: co a proč letos nově vozím

Rychlebské stezky 2019

**BONUS**

Revealed: Josh Carlson’s Secret EWS Training Regime

Aaron Gwin´s day off

JOAO BARION: Barbarius Drift Chase | Monster Energy Drivers

 

Tratě závěrečné zastávky Enduro MTB Series odhaleny!

$
0
0

„Na tratích Polského mistrovství v Enduru“ – tímto motem vás organizátoři Polského seriálu Enduro MTB Series zvou do lokality Srebrna Góra, kde se na konci prázdnin uskuteční letošní třetí a finální zastávka tohoto seriálu. Klíčovým pořadatelským partnerem je organizace Stoszowice Municipality, a titulárním sponzorem je tentokrát společnost CAT Phones.

(tisková zpráva / překlad: Štěpán Hájíček)

Mistrovské tratě a uvolněné vibrace…

Skutečnost, že letos nebude závod konaný v lokalitě Srebrna Góra zároveň i Mistrovstvím Polska v Enduru, neznamená, že byste si nemohli plně vychutnat „mistrovské tratě“ za jejichž podobou stojí pánové Marek a Piotr z PM Bike Experts, kteří je za tímto účelem chytali a koncipovali v minulém roce.

Jednou z mála změn oproti loňsku bude vynechání původní RZ3, tedy nejkratší tratě startující z Fort Ostróg. I tak má celý závod poctivou délku 30 km s příchutí 1400 metrů převýšení. Soustředěn přitom bude do blízkého okolí obce Srebrna Góra a zdejších „městských lesů“. Jak moc blízko? Fotky a mapka napoví více…

reklama

Zároveň lze již nyní stahovat, prohlížet a vlastně i projíždět všechny erzety:

Stejně tak lze všechny erzety najít na mapě (RZ1 a RZ2 – modrá, RZ3 a RZ4 – žlutá)

*mapa v plné velikosti – stačí kliknout na foto

Bikový chillout na konec prázdnin

O trochu kratší celková délka a méně stresu vzhledem k tomu, že se letos nejedná o Mistrák, může sloužit k umocnění toho „dobrého“ co závody ve Srebrna Góra tradičně nabízejí. Uvolněná, poklidná atmosféra posledního podniku v tomto roce, nenucená zábava, pokec u piva nebo u ohně, pizza servírovaná specialisty z Pycha Szprycha a nedělní jízdy shuttlem – vše poslední víkend letošních prázdnin.

V neděli, po dojetí závodu, se můžete přidat k tréninku bikových dovedností pod taktovkou jezdců z Whyte Racing Teamu a rovněž si budete moci vyzkoušet britské stroje Whyte v rámci Whyte Demo Day. Pokud byste si raději v sobotu po závodě užili hladké flow traily, pak vám doporučíme vyjížďku na nedávno otevřené traily Singletrack Glacensis.

Přihlášku na závody najdete na tomto odkazu

(*sleva pro první vlnu přihlášených ještě chvíli platí)

Stránky závodu na Facebooku

Uvidíme se 31 srpna v Srebrna Góra!
Team Enduro MTB Series

 

Enduroserie Klíny – když řežou trenky (report Andrea D.)

$
0
0

Ač jsou Klíny opakující se lokalitou České Enduro Série, každoročně si pro závodníky připraví nové erzety, a nové perličky, což nelze než kvitovat. Pestrá všehochuť Krušných hor mi v první polovině závodu moc nechutnala, po hořkých soustech ale přišlo i na třešinky na dortu v podobě 4. a 5. erzety.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Jára Sijka, Jirka Kafka

Pro kategorii Hobby si na Klínech připravili pět rychlostních zkoušek, závodníci skupiny Race se mohli těšit na šest erzet. V obou případech jsme se dvakrát svezli lanovkou. (Ne)tradičně se na Klínech startuje rovnou do erzety, takže chybí zahřívací transfer, kde člověk roztočí nohy a setřepe případnou nervozitu.

Mně osobně takový zahřívací transfer docela chyběl, protože na startu jedničky, přímo v zázemí areálu, předvedu ukázkové civění. Po Filipovi Štruncovi se šteluju na start, rovnám si pedál a poslouchám průvodní komentář Michala Berky, který zmiňuje něco v tom smyslu, že se se mnou má na bedně počítat…

Hypnotizuju Michala očima a čekám, kdy mě teda odstartuje. Mezitím na mě promluví pípač: „Můžeš jet.“

„Cože? Jak to?“, zeptám se jen tak mimochodem, protože mě týpek trochu vyrušuje u startování. „No už jsem tě odpípl…“

reklama

Najednou mi to dojde! Celou dobu, co zírám na Michala Berku, jsem nějak vytěsnila borce na startu, jehož přiložení krabičky k čipu jsem ani nepostřehla a dál jsem stála a čuměla jako tele na nový vrata! Ještě chvíli otálím, jestli to teda radši nezopáknem celé znovu a já si pohledem budu hlídat teda jiného kocoura, ale pak jen u nacvaknutí druhé nohy ze sebe vyplivnu „ty voléé“ a odevzdaně zašlapu vzhůru do první erzety dne…

Sice se nepovedený start snažím okamžitě vytlačit z hlavy, ale stejně je to moje šlapání mezi zatáčkami na sjezdovce poměrně vlažné. Trochu mě rozhodí přemlíkování jedné zatáčky, kde se v sobotu dal jezdit vnitřek, teď je to ale nejpomalejší stopa.

Alespoň jsem se z kuloárů doslechla, že bude nakonec zavřený skok „přes klopenku“ a bude otevřený jen skok „do klopenky“. Neobjíždím a skáču do klopenky tak, jak se mi to nepovedlo ani při tréninku. První světlý bod závodu!

I zbytek erzety se veze po jedné z tratí Klíneckého bikeparku, takže není nouze ani o lavice, přičemž jednu přeskakuju za dopad a málem to napálím rovnou do odpalu následujícího skoku! Jednička jinak není žádná velká technika, ale relativně krátká bikeparková lajna s klopenkami určená hlavně na rozehřátí, korunovaná v cíli naším nejoblíbenějším a nejrychlejším pípačem panem Webrem.

Na druhou erzetu chytám Petra Mančíka, který se mnou konečně po letech jede závod, a to mě těší, protože právě on mě původně k enduru a tomuhle stylu ježdění přived. Dvojku už mi startér odstartuje slovy 3-2-1-teď, takže na sebe aspoň nekoukáme a já hned pálím do závodu.

Erzeta vede lesní pěšinkou okořeněnou umatlanými kořínky, což z ní, oproti sobotnímu tréninku, činí poněkud zrádnou záležitost. Trefuju stopu docela dobře a daří se mi neztrácet rychlost, dokonce se hecuju i trochu víc k pouštění brzd. Pak se ale najednou trail rozdvojí a je tu možnost volby různých variant. To si z včerejšího tréninku vůbec nepamatuju a najednou ani nevím, kam mám jet?

Pravá? Levá? Pravá? Nakonec udělám tu největší blbost – podívám se doprostřed mezi stopy, kde se tyčí strom, a jak je vám už asi jasné, nevyberu si ani pravou ani levou, ale pošlu to prostředkem rovnou do něj!

Naštěstí před stromem nemám nijak valnou rychlost, takže mě ze sedla nesundá! Prostě se jen zastavím řídítky o jeho kmen. Připadám si trochu jako trubka, když slézám z kola, abych si ho posunula o kus vedle a mohla jet dál. Ještě chvíli sice lovím pedál a jezdím tak nejhorší možné stopy, pak se ale chytnu a na dlouhém šlapavém úseku se snažím i zašlapat, ať to trochu vypadá…

Po přejezdu přes sjezdovku se vjíždí na černou bikeparkovou trať, což je takový prudký rychlý tobogán a za mě to je možná nejlepší sekce z celé dvojky. Povzbuzuje tu kamarád Jirka, ale místo „dávej, dávej!“, slyším „Neboj séééé!“. Ehm, horší hláška už byla asi jen před lety na Špičáku, když na mě křičeli: „Němky jely rychlejš!“. Takže díky Jirko, aspoň, že si mě hezky vyfotil!

U pána, co ukazuje směr pokračování erzety u nástupu lanovky, div nezastavím, protože si myslím, že je cílový pípač, jenže erzeta pokračuje dál pod lanovku. Drandím si to už s docela vykvetlýma nohama dál do lesního trailíku, který mě docela baví, i když mám občas na mále. Naštěstí ale můj Ghost FRAMR všechno s klidem pobírá.

Až tedy na poslední část, kterou už léta letoucí projíždím špatně a ani tentokrát neudělám výjimku. Najedu si špatně před položeným ohnutým stromem a přední kolo mi ustřeluje na kořeni. Jen tak tak stihnu vycvaknout nohu a zapřít se o ní, takže to tam naštěstí nerozvěsím jak velké prádlo na šňůru.

Na ohnutý strom už ale nemám žádnou rychlost, takže na něj dokoloběžkuju a myslím si, že s jednou nohou na zemi ho prostě nějak přeskočím. Jenže nízký střed se mi kousne na kmeni a najednou to nejede ani dopředu, ani dozadu.

Připadám si podobě inteligentně jako s těmi řídítky ve stromu, jak tam rozhoupávám kolo, aby se hnulo alespoň jedním směrem! Nakonec se povede, ale pedál zas lovím skoro až do cíle. Ok, ok, jakmile dopíšu report, jdu si objednat aspoň pedály s ohrádkou!!!

Na třetí erzetu jsem docela zvědavá. Je nová, určená jen pro kategorii Race a dlouhým výjezdem do kopce si ji musíme pořádně zasloužit. Začátek představuje cik-cak natažený mezi stromy, kde já v tom slalomu hledám ten správný race mode!

Technická náročnost raw trati je poznamenaná deštěm a průjezdem minimálně stovky závodníků, takže to tu není o bezduchém puštění brzd, ale o koncentraci nad čistými průjezdy zatáčkami, v kterých se není do čeho opřít a vyhýbání se oslizlým kořenům.

Těším se sice na kamenitou pasáž v prostředku, brzy mi ale dojde síla v rukách, ztrácím kontrolu nad kolem a nedokážu se soustředit na víc než na první metr před kolem. Navíc si absolutně nepamatuju trať! V jednom místě mě zmate přetržené mlíko a já místo abych jela doprava, pokračuju rovně…

Jasně, mohla jsem to celé propálit a totální zkratkou vlézt zpátky do trati, ale to bych večer neusnula. Místo toho jsem ten den opět slezla z kola, postavila jej na trať tím správným směrem a jen tak tak jsem uhnula za mnou jedoucímu závoďákovi.

Panejo. Nějak si nepamatuju, kdy mě v enduroserii naposledy někdo v erzetě dojel…

Frajerovo tempo mi docela pomůže se vzpamatovat, a já díky jeho stopě jedu konečně trochu normálně. Sice mi po nějaké chvíli ujede, ale bylo to příjemně osvěžení a vytržení z mojí turistiky. Asi bych holt potřebovala v každé erzetě alespoň na chvíli vodiče, abych se dokázala trochu zmáčknout.

Když přijedu do cíle, ptá se mě Petr, jestli jsem měla defekt. To mluví za vše. Z mojí jízdy na trojce se mi chce regulérně brečet (viz můj facebookový příspěvek), nakonec to ale zadržím, abych si náhodou nerozmazala řasenku, byť je voděodolná, ale co kdyby…

Na čtyřku jedeme lanovkou, ale protože chytáme poslední balík, čekáme na lano asi 40 min, takže ještě, že jsem nestihla najít ten zatracenej race mode, protože tady bych o něj zaručeně přišla. Při jízdě na lanovce je dost času sledovat závodníky na šesté erzetě, kdy je u řady z nich poznat, jak moc jim tuhnou nohy.

Pak ale jede jeden týpek fakt dobře, pěkně ostré lokty, dává to s přehledem, a už ho chceme pochválit, když si najednou na krátké rovince sedne a začne si rovnat trenky v kraťasech. Smíchy málem spadneme z lanovky a oceňujeme bikerovo priority! 😂

U výstupu z lanovky se na nás směje ta nejlepší občerstvovačka z celé Enduro Série v čele s domácí pizzou, koláči, koblihami nebo škvarkovou pomazánkou. Protože to máme s limitem docela na knop, doplňuju jen vodu, do kapsy cpu gel a doufám, že tady nějaké dobroty zbydou i poté, až přijedu do cíle.

Na transferu se k nám přidává kamarád Lukáš, který má v hobby už odjeto a půjčil si ještě k otestování e-bike, že nám bude někde fandit. Po cestě nám líčí skvělé erzety 4 a 5 – prý jdou skoro bez brzd a celkově je ze závodu nadšený (to každej, kdo už má odjeto, že jo). Jeho veselá společnost nám ale přišla vhod, Petr měl za sebou pád na dvojce a jel s pěkně naraženým loktem, vedle toho já považovala za úspěch, že nemám rozmazanou řasenku, takže nám Lukáš vlil do žil chuť ještě si trochu zazávodit.

A měl pravdu. Začátek čtyřky se nesměle vinul lesem po čerstvé pěšině, kde měli flow jen ti, co včas a správně reagovali na překážky, jako byl třeba padlý strom. Pak se ale trail rozjel do otevřených zatáček bez jakýchkoli záludností, a to bylo konečně ono! Konečně jsem jela to svoje, opírala se správně do oblouků, pumpovala, přišlápla si, když to bylo potřeba, najednou jsem se prostě probudila a začala se tratí bavit až do jejího konce.

Pátá erzeta se odehrála v podobném stylu, krásné hrabankové flow, zatáčky opět otevřené a na erzetě mám jen dva „škraloupy“ v podobě dvou výjezdů v uklouzaném terénu. Na první výjezd mám pěknou rychlost a už to i vypadá, že kopeček vyjedu, ale zbytečně tam hážu lehčí převod a zadní kolo začne prokluzovat, takže slézám z kola (po kolikáté dnes??) a popoběhnu.

Chci naskočit na kolo, ale nevšimnu si zvednuté sedlovky, tak skáču jak panďulák se špičkou sedla v kostrči, než mi to celé dojde. Před cílem je nastražený ještě jeden mini výjezd, kde si pro změnu kopnu pedálem do země, což mě opět stopne a já předvedu asi už z principu kostrčového panďuláka ten den ještě jednou.

Limit mě pohání dopředu, takže na posledním kopci nechávám Petra (promiň, už se mnou asi víckrát Race nepojedeš, co?) a ve stoje uháním ke startu šestky, která vede opět bikeparkem. Na startu se domluvím se startérem na odpočítávání a Michal slibuje, že do toho nebude povídat.

Po lehce šlapavém úvodu přijde pár klopenek a nějaké skoky a následná příjemná flow sekce po Klíneckém trailu. Pěkně to frčí a já mám pocit, že až po tom výšlapu do Klínů mám konečně pořádně rozjeté nohy.

Dostávám se za zatáčku, kde si frajer rovnal trenky, a začnu se znova smát… Sice mě to do krátkého výjezdu přejde, následným sešupem a dvojáčkem s klopenkou se ale zase naladím na správnou notu. Zbytek erzety je akorátně technický a já si ho užiju bez většího zaváhání až do cíle!

reklama

Čip sice odevzdám v cíli u nástupu lanovky, ale penalizaci za nesplněný limit stejně neuniknu, což se mi popravdě stává poprvé za celé mé enduro ježdění! Penalizaci jsem přitom nedostala ani na EWS a že bylo párkrát na mále!!!

Sice mi to výsledek neovlivnilo, ale princip je k zamyšlení, protože pokud se tedy časově penalizuje, přikláněla bych se možná nakonec k pevným startům, které budou eliminovat minutové rozestupy, jež tradičně ústí ve dlouhé fronty před erzetami. Ale znáte to – sto lidí, sto chutí. Je potřeba hlavně vyzvednout nové Klínecké tratě, které jsou vždy příjemným svěžím vánkem na poli českých enduro závodů! 🤩

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Jára Sijka, Jirka Kafka

 

 

 

  

 

 

Giant Reign 29 – Tak už i on! (TECH NEWS)

$
0
0

Invaze velkých kol do technických disciplín, reprezentovaných především enduro blázněním v závodní i nezávodní podobně, již možná dosáhla svého vrcholu! Trh se pomalu „velkými endury“ nasycuje, stále se najde ještě pár kousků, ale klidně i ikon, které tomuto parametru doposud nepodlehly. Abych se opravil – jedna z nich už vlastně ano! Giant Reign 29!

Asi bych se nemístně opakoval, kdybych se rozhodl znovu hovořit o tom, jak zvláštní vztah má značka Giant k průměru 29“ a nakolik kostrbatá byla její cesta k přijetí tohoto rozměru, kteréžto dnes vlastně stále ještě není úplné. Nebo teď už vlastně ano!

Giant totiž po letech odmítání velkých kol do své nabídky postupně vrátil sportovní Anthem 29, před rokem (modelový rok 2019) přišel s novou verzí trailové hračky Trance 29 (test listopad 2018) a nyní celé toto tažení zakončuje dlouho očekávaným a řadou příznivců napjatě vyhlíženým modelem Reign 29!

Pokud bych měl přitom v úvodu vypíchnout jedno unikum tohoto představení, pak by to mohl být fakt, že na rozdíl od řady Anthem a Trance, které již dříve s velkými koly koketovali, Reign, který se pohybuje na MTB scéně již od rok 2005, tento rozměr zatím vždy programově ignoroval. Nic ale není na vždy!

Giant Reign Advanced Pro 29 0

Giant Reign Advanced Pro 29 1

Giant Reign Advanced Pro 29 2

reklama

Prostě větší Reign…

Kdybych si chtěl ušetřit práci, mohl bych po nastudování prezentačních materiálů představujících nový Giant Reign 29 vycucnout jen pár základních údajů s tím, že je „Velký Reign“ pouze naroubovanou mutací postavenou na původní platformě klasického „malého Reignu“ a nebylo by to rozhodně mimo.

Giant Reign 27,5 (test 2017) jistě všichni dobře známe. Originální a za sebe musím říct že i perfektně funkční zadní odpružení Maestro pracující na principu plovoucího (virtuálního) čepu otáčení. Již řadu let obdobná silueta rámu s pevným předním a zadním trojúhelníkem. I na poměry této rychle se vyvíjející kategorie poměrně progresivní geometrie se spíše delším a nižším rámem, výrazně položenou hlavou a zkráceným předsazením korunky… A tak by se dalo pokračovat, nebo naopak přesně zde skončit.

Nový Giant Reign 29 přitom většinu z těchto prvků dědí, přebírá, či dále rozvíjí, proto jsem také o kousek výše psal, že zde vlastně není mnoho nového (krom těch kol) co je potřeba obšírně představovat.

Giant Reign 29 1

Giant Reign 29 2 (Ti)

Giant Reign 29 2 (Dark Olive)

Giant Reign 29 řečí čísel

Ale ať jen netlučeme prázdnou slámu… Zde je pár klíčových parametrů. První, který mě trochu překvapil až zarazil, je zdvih zadní stavby, jenž se zastavil na nezvyklé hodnotě 146 mm! Jedná se zřejmě o maximum, které lze do rámu se systémem Maestro, při použití velkých kol a s ohledem na zachování klíčových jízdních vlastností, rozumným způsobem zapracovat.

146 mm na papíře nepůsobí jako příliš mnoho… U vidlice s krokem 160 mm to je již o poznání lepší, ještě veselejší to může být, pokud zaostříme na speciál Giant Reign SX 29. Ten totiž nabídne až 170 mm kroku vidlice a pružinový tlumič Fox X2. I když stále se 146 mm kroku…

Pokud to však vezmeme kolem a kolem, dojde nám, že tento údaj nepředstavuje žádný zásadní handicap, jelikož se najde mnoho jiných enduro strojů současnosti, postavených na velkých kolech, které na tom nejsou „o moc lépe“. Z kol, které jsem sám letos testoval bych připomněl kupříkladu Canyon Strive 29 či Yeti SB150 – obě kola na parametru 29“ se 160, či 170 mm vepředu a „pouhými“ 150 mm vzadu.

O čtyři milimetry méně? Kdo by to řešil!

Výrazně zajímavější by pak mohla být geometrie, která se, jak jsem již naznačil výše, drží v mnoha směrech receptury stanovené současnou podobou Giantu Reign 27,5“. Konkrétně se u Reignu 29 jedná o úhel hlavy rovných 65°, sedlový úhel 76,8°, délku zadní stavby 439 mm či odsazení korunky vidlice 42/44 mm (upřímně nevím, co přesně je tímto dvojitým zápisem myšleno, ale to se ještě zjistí). Dále můžeme přihodit třeba rozvor 1215/1258 mm (vel. M/L), nebo Reach, alias dosah – 455/493 mm.

Karbon / Hliník / SX

Giant Reign 29, podobně jako jeho menší starší bratr (27,5“) bude nabízen v poměrně široké škále modelů s logicky odstupňovanou výbavou, a to hned od prvního dne jak na plně karbonových rámech pod očekávatelným označením Giant Reign 29 Advanced Pro (modely 0, 1 a 2), tak i v dostupnějších variantách na hliníku ALUXX SL (Reign 29 1 a 2), vždy ale s karbonovým horním vahadlem „Advanced Forged Composite“.

Jako bonus si pak bude možné vybrat variantu Giant Reign SX 29, tedy posílenou verzi se 170 mm vidlicí, pružinovým tlumičem a další výbavou odpovídající zamýšlenému náročnějšímu využití!

Giant Reign 29 – ceny (barvy)

Reign Advanced Pro 29 0 (Chameleon Saturn) – 204 999 Kč
Reign Advanced Pro 29 1 (Charcoal) – 125 999 Kč
Reign Advanced Pro 29 2 (Metallic Blue) – 104 999 Kč
Reign 29 1 (Chameleon Galaxy) – 97 999 Kč
Reign 29 2 (Dark Olive / Ti) – 72 999 Kč
Reign 29 SX (Biking Red) – 87 999 Kč

Giant Reign SX 29

reklama

Za týden na viděnou, za měsíc dva na bikovanou!

Co ještě bychom mohli dodat závěrem? Kupříkladu informaci, že poprvé si budeme moci naživo prohlédnout nový Giant Reign 29 již zhruba za týden na prezentacích společnosti Progress Cycle, dovážející nejen kola Giant a Liv, ale i řadu dalších značek. Však víte…

Zároveň bych rád dodal, že se mi nový Reign vzhledově hodně líbí a baví mě už jen teď na obrázcích! Smekám před tím, že z něj člověk na první pohled nemá pocit jako by to byla nějaká násilně naroubovaná devětadvacítka, což se v minulosti u Giantů na velkém parametru občas stávalo. Novinka naopak působí čistým a uhlazeným dojmem, jako by mu velká kola byla vlastní už řadu let.

No a vedle toho všeho lze předpokládat, že podobně jako jsme loni relativně brzy po představení testovali Giant Trance 29, tak se nám snad do ruky co nejdříve po prázdninách dostane i Reign 29. Ač si z tohoto rozměru v enduro kategorii rozhodně nesedám na zadek, tak se na tuto novinku opět dost těším a jsem zvědavý kolik z DNA „malého Reignu“ se podařilo přenést do tělesné struktury a jízdního projevu jeho „velkého bratra.“

Více informací hledejte na webu www.giant-bicycles.com

Text: Štěpán Hájíček / Foto: Giant Bicycles

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

Novinky pro rok 2020 u Schindler s.r.o.

$
0
0

Již několikrát slibovaný příval novinek a prezentací představujících zajímavé produkty krásně kulatého ročníku 2020 odstartovala akce konaná na severu Moravy, v Kravařích nedaleko Opavy. Zde své reprezentativní sídlo před časem vybudovala společnost Schindler s.r.o., tedy dovozce řady oblíbených značek Ghost, Lapierre, Knog, SKS a řady dalších…

Začněme tedy právě těmito produkty, kdy se dnes zaměříme primárně na novinky značek, které se soustředí na výrobu dílů a doplňků nejen pro cyklisty, ale i pro život v přírodě obecně (teď narážím zejména na novinky Knogu). Aby to nebylo jen o „železe, plastu a silikonu“, tak pro vás máme pár ukázek z nabídky Lapierre 2020, ale zatím jen poskrovnu.

Ještě skromnější budeme u značky Ghost, kterou tentokrát přeskočíme zcela, jelikož několik zajímavých novinek pro další rok jsme zde sice zahlédli, něco se o nich dozvěděli a mohli si osahat i pár vzorků, jejich oficiální představení ale Ghost chystá až na následující měsíce. Jednotlivé premiéry by přitom měly být rozfázovány do delšího časového období – Ghost se již nějaký čas snaží nechrlit hromady novinek najedou, ale poskytnout naopak každému novému kolu dostatek prostoru a pozornosti, jakou si zaslouží.

Nyní tak můžu říct už jen tolik: „Máme se na co těšit!“ | *A nebude to jen o elektrice 😇

Text a foto: Štěpán Hájíček

reklama

První novinka, co mě skutečně zaujala, je odpověď značky SKS na digitální „on-board“ měřák tlaku Quarq’s TyreWiz™ (viz představení kol Zipp 3ZERO MOTO) nesoucí označení SKS AirSpy.

V principu jde o hodně podobný produkt. Malá plastová krabička, která se jako adaptér nasadí na klasický ventilek, v jejímž nitru se digitálně měří tlak.

Pak stačí si jen nainstalovat příslušnou aplikaci od SKS do svého telefonu a přesné hodnoty tlaku ve svých pláštích máte doslova na dotyk vašeho palce…

U PTN (Pepi’s Tire Noodle – test) bych v první řadě vyzdvihl nové ventilky Lufty. Jejich hlavní předností je nejen nízká hmotnost dosažená díky využití „leteckého hliníku“, ale…

…především nově řešený přístup vzduchu do útrob pláště. Zde totiž původní drážku následovanou příčným otvorem nahradil velký z boku vybroušený vstup. Díky němu nebude proudění vzduchu ničím omezené.

Krom toho zde máme pomalu se rozšiřující řadu produktů. Klasikou je červený Race Line, novinkou letošního roku je odolnější Rokk Line (pracujeme na testu) a třetí (růžový) kousek je chystaný prototyp.

Jeho označení by mělo být Revolution Line a určený bude díky super nízké hmotnosti a ojedinělému profilu pro XC a maratonská kola.

Před rokem velkou novinkou, dnes již pomalu ale jistě zavedeným produktem, jsou ultralehké a extra odolné duše Tubolito. Pár z nich jsme již vyzkoušeli (Tubolito MTB/Gravel). Každopádně ani v tomto případě se neusíná na vavřínech. Meziročně přibyly nové rozměry, verze pro eBike, zapracovalo se na větší odolnosti, vyšší pevnosti ventilků apod.

Jednou relativně novou značkou v portfoliu společnosti Schindler s.r.o. jsou silniční omotávky Bike Ribbon, kdy jednu z nich již delší čas vozím na svém kole – reflexní model.

Nabídka těchto omotávek je skutečně široká. Jednou ze zajímavostí je třeba tento luxusní chlupatý model!!!

Vybrat si lze ale i decentní omotávku s jemným profilem pro jistější úchop.

Případně lze volit variantu s výrazným protiskluzovým potiskem, která udrží vaše ruce na řídítkách i při intenzivním dešti.

reklama

Přejdeme-li ke značce Knog, pak zde je jednoznačně největší novinkou světlo Cobber s ohromným rozsahem svítivosti, jež zahrnuje úhel 330°!

Vidět tak budete nejen zezadu, ale také z boku! V nabídce přitom budou tři rozměry odlišné nejen velikostí, ale i výkonem, tedy svítivostí!

Pokud se budeme bavit jen o svítivosti, pak na největší model by měl mít člověk pomalu zbrojní pas!!!

Knog Cobber přitom díky svému tvaru hezky obejme sedlovou trubku a nikde zbytečně netrčí!

Co se týká faktických vlastností, tak je samozřejmostí (Knogu) vodotěsnost nebo snadné nabíjení přes USB konektor integrovaný přímo v těle světla.

Vrátíme-li se na skok k již delší čas známému světlu Knog PWR, tedy k celému ekosystému schopnému kombinovat různě velké zdroje energie, různě velké reflektory a další příslušenství…

Pak bych připomněl, že Knog PWR může sloužit také jako kempingová lampička, nebo třeba jako bezdrátový Bluetooth repráček. Vše lze napájet příslušnými (sdílenými) akubloky.

Další novinkou, nyní primárně ze světa „outdoor life“, jsou čelovky Knog Bandicoot. Zde jeden vzorek aktuálně největší a nejvýkonnější čelovky…

…která má, krom řady účelně navržených čoček, i jednu menší řadu diod pro čtení, která zároveň slouží jako indikace stavu nabití.

Druhou ukázkou budiž nejmenší varianta Knog Bandicoot.

Celá čelovka je tvořena silikonem, páskem vzadu si nastavíte obvod.

Když to svítí…

„Vnitřnosti“ samotného světla lze snadno vyndat ze silikonového těla.

Pak už stačí jen zapojit do USB zásuvky a nabít!

Jeden ze zástupců cyklistické sekce může být Lapierre Spicy 3.0 (test modelu 2019),…

…který pro rok 2020 dostal nový stříbrný kabátek – moc pěkný!!!

Krom toho se zde objevuje jeden z potenciálních „hitů“ roku 2020 – ještě dostupnější sada SRAM SX Eagle 1×12!!!

Už jsem sice slyšel hlasy, že třeba jen SRAM NX Eagle je „bláto“, ale já tomuto konceptu věřím a fandím. Uvidíme, jaká bude praxe… (pozor, pouze pro OEM).

Každopádně co bych rád ještě vyzdvihl je kvalitní osazení tohoto vstupního enduro modelu, kde se vsází, vedle jiného, na prověřené díly Fox 36 a Fox Van.

Malá připomínka doby elektrické – silniční štika Lapierre e-Xelius vybavená motorem Fazua Evation, který lze, v případě potřeby, snadno vyjmout a nahradit hliníkovým boxem, kam si můžete dát třeba svačinu a jezdit kompletně bez elektriky!

V podstatě to samé platí i pro MTB model Lapierre e-Zesty, který máme slíbený na test…

Novinkou v silniční sekci Lapierre pro rok 2020 jsou modely Sensium AL, které nahrazují dosavadní rodinku „vstupních hliníkových modelů“ Audacio.

reklama

Upozornit bych chtěl také na nové designy u většiny ostatních modelů Lapierre.

Mně se třeba dost líbilo, jak se Lapierre nově snaží graficky zdůraznit netradiční konstrukci vzpěr napojených až na horní trubku.

Zde ještě jeden Xelius v pánském provedení.

Dále si už jen připomeňme, co dalšího má společnost Schindler v nabídce. Kupříkladu bytelné „newyorské“ zámky Kryptonite…

K nimž si lze kupříkladu pořídit i pojištění vašeho kola (viz představení Kryptonite Anti Theft Protection).

Za zmínku tradičně stojí také dětské vozíky značky Qeridoo nabízející perfektní poměr ceny, výkonu a výbavy.

Navíc si lze řadu doplňků k těmto vozíkům dokoupit samostatně.

Krom jiného to mohou být i lyže pro zimní provoz.

Stejně tak i celý set pro tahání, když chodíte, běháte, běžkujete…

Oblíbené modely helem Cratoni Allset dostaly nové veselé barvičky!

Juniorský Maxter Pro zase doplnily verze s výraznějšími reflexními prvky.

Reflexní hvězdičky jsou přitom vzadu, vepředu, ale také z boku.

 

Novinkou roku 2020 je všestranný model C-Swift určený do města i do terénu.

Jak nám bylo řečeno, tento typ helem si lidé někdy berou třeba i na ferraty.

Praktickým doplňkem je kupříkladu integrovaná blikačka v upínacím kolečku.

Podle všech informací nevadnoucí bestseller je juniorský model Cratoni C-Maniac PRO s chráničem čelisti, který lze jednoduše sejmout. Tento růžový leopard prý bude hitem roku 2020!

Malá ukázka pedálů Exustar. Volné / nášlapné s plastovou ohrádkou / nášlapné s kovovou platformou – výběr je jen na vás!

A konečně malá připomínka „šatníku“ od Nalini.

V oblečení tolik nefrčíme, tak snad stačí pár fotek.

Mimochodem, třeba tato látka by díky profilu ve stylu golfového míčku měla snižovat odpor vzduchu.

 

 

Giant Reign E+ | Teď už wattáži neutečeš! (TECH NEWS)

$
0
0

Moc dobře vím, jak se řada z vás usilovně brání přijetí strojů kategorie eMTB, nebo alespoň jejich „tiché“ toleranci. Ale co už naděláte! Celý obor totiž evidentně míří právě tímto směrem, což nám může potvrdit i skutečnost, že poté, co Giant loni představil modely Trance E+ (test BnR) a levnější Stance E+, přichází nyní na řadu Reign E+!

Ano, model, který se před týdnem dočkal premiéry své vůbec první 29“ varianty (Reign jako takový byl uveden na trh v roce 2005), nyní boří další pomyslný milník, když do sebe absorbuje technologie elektrického pohonu Giant/Yamaha!

Kolem a kolem je faktických novinek a větších překvapení okolo Giantu Reign E+, podobně jako u Reignu 29, vlastně dosti poskrovnu. Vývojáři z Giantu totiž použili technologie, komponenty, konstrukce a řešení z letošního modelu Giant Trance E+, naroubovali je do většího a bytelnějšího rámu, přidali něco zdvihu, pár drobných vylepšení a odpovídající vybavení a… Tradá – Giant Reign E+ je zde!

Giant Reign E+ 0 Pro

Giant Reign E+ 1 Pro

reklama

Pod kolama nad kolama…

Pojďme nejdříve k fyzickým parametrům – elektrický Reign zůstává věrný průměru 27,5“ a podobně jako vícekrát zmiňovaný Trance E+ vsází na silnější plusková kola (pláště šíře 2,6“) na příslušně širokých a bytelných ráfcích (Giant E-TRX 27.5, 30 mm vnitřní šíře, E-bike optimized). Ač se já sám poslední dobou kloním spíše k „Mullet bikům“, nebo jak některé značky používají označení „Mixer koncept“ (29“/27,5“ – P/Z), tak musím přiznat, že moje poslední zkušenosti s Giantem Trance E+ byly více než pozitivní!

Bodem číslo dva může být konstrukce a zdvihy, kdy bude elektrický Reign skutečně poctivým eMTB endurem. Uznejte sami – 170 mm vidlice a 160 mm zadní stavby využívající osvědčený a odzkoušený závěs Maestro… To už slibuje větší než malou porci jízdní zábavy jak nahoru, tak především z kopce dolů!

Pod kapotou…

Co se týká samotného pohonu, zde se do značné míry opakuje situace jako u, v každém druhém odstavci zmiňovaného stroje Trance E+. O pohon se tedy stará jednotka označovaná jako Giant SyncDrive Pro Yamaha (80 Nm), která nabízí pět uživatelsky volitelných jízdních režimů (po spojení s příslušnou aplikací si je můžete individuálně doladit).

Novinkou celého systému je funkce Smart Asssist, při jejímž zvolení nastavuje míru okamžité podpory elektronický mozek uvnitř řídící jednotky. Tato volba je možná díky rozšířenému počtu snímačů pohybu a šlapání, tzv. technologie PedalPlus, která ke čtyřem dříve používaným senzorům na eKolech Giant přidává ještě čidlo zrychlení (akcelerometr) a náklonu. Toto by mělo stačit pro dokonalé vyhodnocení aktuální jízdní situace.

Energii tomuto elektrickému enduro kladivu dodává inovovaná lithiová baterie (akumulátor přeci) Giant EnergyPak Smart 500 Wh, která je plně integrovaná do rámu, podobně jako… Asi tušíte, kterého bratra jsem chtěl zmínit? Tedy pouze s tím rozdílem, že u Trance E+ jistí baterii zámek s klíčem, u Reignu E+, zřejmě kvůli bytelnosti a odolnosti, je baterie k rámu v horní části přišroubovaná.

Tam, kde je u jiných modelů eMTB Giant zámek na klíč, je u Reignu jen drobný otvor na imbus.

Každopádně, po jeho povolení, by měla jít baterie vyjmout stejně snadno. I zde ji přitom jistí ještě mechanická pojistka, aby vám neupadla na zem.

V případě, že by vám byla kapacita 500 Wh nedostačovala, máte dvě možnosti, jak své elektrické dilema na trailu vyřešit:

Varianta 1 – přibalte si do batohu 6A nabíječku, dejte si někde oběd a za 90 minut budete mít zpět 60% kapacity, případně 80% za 1h 45min.

Varianta 2 – kupte si ke kolu druhou pomocnou baterku EnergyPak Plus*, s kterou rám dopředu počítá a jež vám přidá dalších 250 Wh! Poté nemusíte zastavovat dřív, než vám upadnou ruce námahou!

*Přídavný akumulátor EnergyPak Plus bude nabízen samostatně jako volitelné příslušenství

O, od loňska novém způsobu ovládání s poměrně jednoduchou krabičkou s tlačítky a diodami na levé straně řídítek (RideControl ONE), snad ani není třeba si dlouze povídat, opět připomenu test Giantu Trance E+, kde je vše dostatečně podrobně popsáno. Již o kousek výš jsem zmiňoval možnost propojit celý pohonný systém s aplikací Giant RideControl, kde můžete svůj pohon dle libosti upravit, nebo si zde můžete nechat nahrávat a poté analyzovat své jízdy apod.

Standardní cestou komunikace (kolo – telefon) je technologie Bluetooth, nově přibyl také protokol ANT+, díky čemuž lze připojit další snímače, sporttestery, měřiče tepu atd.

Giant Reign E+ – technické údaje

Na konec dnešního představení doplňme ještě pár faktických informací. Kupříkladu to, že je tento eBike postaven na hliníkovém rámu ALUXX SL s karbonovým horním vahadlem. Nabízeny přitom budou tři modely s následujícími cenami:

Giant Reign E+ 0 Pro – 196 999 Kč
Giant Reign E+ 1 Pro – 143 999 Kč
Giant Reign E+ 2 Pro – 125 999 Kč

Pro dokreslení ceny u nejvyššího modelu Giant Reign E+ 0 Pro zkusme mrknout v rychlosti na výbavu:

  • vidlice Fox 36 Float Factory
  • tlumič Fox Float X2 Factory
  • řazení SRAM X01 Eagle AXS (elektronické bezdrátové)
  • sedlovka RockShox Reverb AXS (elektronicky řízená, bezdrátová)
  • brzdy SRAM Code R (220/200 mm – P/Z)
  • pláště Maxxis Minion DHF 27,5×2,6“ (TR, EXO+, 3C MaxxTerra), Maxxis High Roller II 27,5×2,6“ (TR, DoubleDown, 2×120 tpi, 3C MaxxTerra)

Giant Reign E+ 0 Pro

Giant Reign E+ 1 Pro

Giant Reign E+ 2 Pro

Středový motor SyncDrive Pro Yamaha:

  • nominální výkon 250 W
  • točivý moment 80 Nm (už od počáteční rychlosti)
  • podpora v rozsahu 50 – 360 %
  • 5 jízdních režimů (manuální volba režimu)
  • režim Smart Asssist (systém automaticky nastavuje výši podpory)
  • 6-senzorová technologie PedalPlus
  • možnost upravit výši podpory ve všech jízdních režimech (pomocí aplikace RideControl)
  • maximální kadence 155/170 ot./min. (vyšší hodnota jen ve dvou nejvyšších jízdních režimech)
  • točivý moment v režimu walk assist 60 Nm
  • kompaktní rozměry a nízká hmotnost (3,1 kg)
  • ISIS osa 128 mm a standardní rozteč pedálů (168 mm)

reklama

Opanuje podzimní testy?!

Tolik by snad mohlo stačit k dnešnímu představení novinky Giant Reign E+, který si, hned po testu Reignu 29, píšu na svůj „seznam přání“ a budu se snažit obě kola co nejdříve získat k testu. Místy skoro až nevím, na které z nich se těším víc, ale myslím si, že si pořádnou jízdní zábavu dokážu najít a naplno vychutnat za řídítky obou nových Reignů!

Více informací o novinkách Giant hledejte na webu: www.giant-bicycles.com

Text: Štěpán Hájíček / Foto: Giant Bicycles (Christoph Laue)

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

Obchodní zástupce pro Schindler spol. s r.o. Poslko a Slovensko

$
0
0

Pozor, lákavá pracovní nabídka pro všechny dravé a schopné cyklisty, kteří mají přehled o dění na cyklistické scéně, a přitom mají ideálně vazby na Polsko nebo Slovensko. Více v přiložených inzerátech. Místo výkonu zaměstnání – Kravaře.

Obchodní zástupce – Prodej a distribuce jízdních kol pro Polsko

Pro posílení pozice na polském trhu hledáme obchodního zástupce, který disponuje znalostmi v branži jízdních kol.

Budete mít na starosti dosavadní okruh zákazníků a  vyhledávání nových, budování a rozvíjení vztahů se zákazníky, neustále sledování vývoje na trhu a spolupráci na vypracování marketingové strategie. Váš prodejní úspěch bude záležet jen na Vás a Vašem nasazení.

Požadujeme:

  • SŠ nebo VŠ vzdělání v ekonomickém nebo obchodním oboru.
  • 2 roky zkušeností s aktivním prodejem.
  • Znalosti v branži jízdních kol.
  • Vynikající znalost MS Office.
  • Znalost anglického jazyka na komunikativní úrovni.
  • Vynikající komunikační dovednosti, samostatnost, zodpovědnost a iniciativu.
  • Řidičský průkaz B.

Nabízíme:

  • Práce  na HPP či ŽL v příjemném pracovním prostředí rodinné firmy v nové administrativní budově v Kravařích.
  • Zajímavé finanční ohodnocení v závislosti na výsledcích prodeje.
  • Odpovídající zaškolení a podporu týmu.
  • Benefity : nákup cyklistického a pneu zboží za zvýhodněné zaměstnanecké ceny, 25 dní dovolené po prvním stráveném roce s námi, stravenky, mobilní telefon také k soukromým účelům a služební auto.

V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis spolu s průvodním dopisem na kariera@schindler.cz

reklama

Obchodní zástupce – Prodej a distribuce jízdních kol pro ČR a SK

Pro posílení pozice na českém trhu hledáme obchodního zástupce, který disponuje znalostmi v branži jízdních kol.

Budete mít na starosti dosavadní okruh zákazníků a  vyhledávání nových, budování a rozvíjení vztahů se zákazníky, neustále sledování vývoje na trhu a spolupráci na vypracování marketingové strategie. Váš prodejní úspěch bude záležet jen na Vás a Vašem nasazení.

Požadujeme:

  • SŠ nebo VŠ vzdělání v ekonomickém nebo obchodním oboru.
  • 2 roky zkušeností s aktivním prodejem.
  • Znalosti v branži jízdních kol.
  • Vynikající znalost MS Office.
  • Znalost anglického jazyka na komunikativní úrovni.
  • Vynikající komunikační dovednosti, samostatnost, zodpovědnost a iniciativu.
  • Řidičský průkaz B.

Nabízíme:

  • Práce na HPP v příjemném pracovním prostředí rodinné firmy v nové administrativní budově v Kravařích
  • Zajímavé ohodnocení v závislosti na výsledcích prodeje
  • Odpovídající zaškolení a podporu týmu
  • Benefity: nákup cyklistického a pneu zboží za zvýhodněné zaměstnanecké ceny, 25 dní dovolené, stravenky, mobilní telefon a služební auto.

V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis spolu s průvodním dopisem na kariera@schindler.cz

 

EWS #7 Whistler, konečně v TOP 40! (report Milan Myšík)

$
0
0

Už po několikáté jsem se vydal na Crankworx do Whistleru. Letos jsem ale vynechal veškeré Crankworx disciplíny a soustředil se jen na Enduro EWS, které patří k těm nejtěžším, co se po světě jezdí!

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer, Sean Lee, Peter Taylor

Do Whistleru jsem odjel s dostatečným předstihem, pro což mám hned několik důvodů. Ten hlavní je, že tady mám super kámoše a prostě to tu miluju. Druhý důvod byl samozřejmě aklimatizace a zvykání si na přeschlé traily. Týden ježdění, speciálních tréninků utekl celkem rychle. Tentokrát jsem tolik nehobloval bikepark, abych zbytečně neničil materiál. Ve Whistleru bylo letos poprvé dvoudenní EWS, jedna stage z Top Of The World v sobotu a dalších pět v neděli.

Čtvrteční tréninky jsem objel s českou crew, která se tu na EWS sešla celkem pohodově, stejně tak jsme se sešli i na páteční tréninky, které už tak příjemné nebyly, protože už nebylo tolik lanovek a muselo se dost chrtit do kopce. Zatímco na tréninky bylo hezké teplo, tak na víkend předpověď nevěstila nic dobrého…

Když jsem na páteční trénink nasadil připravené závodní zadní kolo, tak mi samozřejmě utíkalo, a tak jsem musel furt dofukovat. Naštěstí v sobotu jsem startoval až pozdě odpoledne, tak jsem v pátek večer přilil mlíko, a už to bylo v cajku. Zaplaťpánbůh, protože mordovat se s ucházejícím kolem během závodu prostě nechceš (to už tady bylo loni).

reklama

RACE DAY 1 – stage 1 TOP OF THE WORLD

V sobotu nastala lehká změna počasí a nad Whistlerem se začaly od rána stahovat mračna. Vzhledem k pozdnímu startu jsem byl celý den pěkně nervózní a nevěděl moc co dělat, vyjma warm upu.

Tahle stage prostě patří k Whistleru, 20 a více minut totálního mordoru a sbíječky.

Nahoře na Top Of The World teploty sotva atakovaly 8°C. Mraky se honily celkem rychle. Mlha, že občas nebylo vidět ani na 10 metrů a nervozita byla znát. Kdo to někdy jel, tak ví, že tady se dá závod téměř ztratit. Chytit tu defekt není problém.

Když jsem odstartoval, tak ze mě všechna nervozita naštěstí okamžitě spadla a já se tak snažil jet čisté lajny. Tlaky v pneu 1.3 a 1.8 bar bylo na můj jízdní styl trochu málo, protože jsem během první poloviny asi 15x slyšel zazvonil předek i zadek! Mlátilo to i přes použití MrWolfa v obou kolech, takže jsem se trochu strachoval, že to brzy prorazím!

Když se v půlce odbočovalo z express way do trailu No Joke, už jsem měl ruce v ohni, a to mě čekalo ještě dost techniky. Ve spodní části už to byla z mé strany totální autopilotáž, proto jsem jen doufal, že netrefím nějaký strom.

Navrch jsem v tom nejužším trailu dojel závoďáka přede mnou, tedy přesně v místě, kde nebylo kam uhnout, takže jsem něco zde trochu času ztratil, ale celkově jsem dojel 43., což byla super výchozí pozice! Každopádně to kolem mě bylo dost natřískaný.

Jen co dojeli do cíle nejlepší včetně Rudea, který nadělil druhému v pořadí hned v jedničce půl minuty, tak začal pořádný ceďák a lilo celou noc! Přemýšlel jsem, zda nemám ještě rychle přezout gumy, ale nechtěl jsem riskovat, že to bude zase utíkat, a tak jsem tam nechal obutí na sucho…

RACE DAY 2 – stage 2-6

Ráno jsem se napakoval tyčinkami Iswari, kopnul tam jeden Big Shock a vzal jsem si i pár chews od GUčka, protože 7 hodin je prostě šichta, natož v dešti! Ještě jsem vytunil kšilt a nandal strhávačky a „let’s go na start do mlhy.“

Hned na první RZ, trail Jaws, jsem zjistil, jak moc místní rock slaby kloužou na mokru! Několikrát mě to vykosilo do mlíka podél trati, ale uff, první stage jsem nějak sklouzal! Co bylo super, že i v tom dešti, bylo hodně diváků.

Jako bych se neponaučil a v druhé RZ hned po 100 metrech na dalším rock slabu jdu mimo trať, což mě mrzí, protože tuhle RZ jsem jel docela dobře, až na 400 metrů výjezd po pískové cestě, kde jsem málem chcípnul. Tohle byl jeden z nejhorších climbů ever a v cíli jsem to dlouho rozdejchával.

Další stage 4 a 5 byly zase plný hadic a kořenů, což bylo pro mě dost utrpení, ale nějak jsem se snažil najít flow i přes pár výstupů, zejména v nové RZ číslo 5, která se mi fakt nelíbila, jsem zajel 31. místo.

Poslední stage jsem rozjel dost dobře, a ačkoliv jsem nesledoval průběžné výsledky, jel jsem docela hranu, ale ve zhruba polovině jsem vletěl mimo trail pod strom, a to byla chyba, která mě stála určitě 10 vteřin, než jsem se vyhrabal!

Pak jsem jel totální hranu, abych to stáhnul a už jsem se těšil do cíle, jenže poslední technika opět prověřila! Diváci nás ale hnali, tak jsem se snažil odbrzdit. Po 7 hodinách jsem konečně v cíli totálně rozbitej, zabahněnej, ale až na pár chyb jsem spokojenej. Nakonec to dalo na 40. místo, což je můj nejlepší výsledek v EWS vůbec a myslím, že za posledních pár let i nejlepší český výsledek v EWS obecně!

reklama

Byl jsem fakt překvapený, kolik bylo diváků, kteří nás hnali dopředu! V každé RZ jsem dokonce slyšel fandit Čechy, což bylo fakt hustý – díky! V cíli už na mě čekala naše house skupinka pod taktovkou pana Slavíka s Veseláčem a připravili mi solidní překvápko. Jo jsem happy, super těžký závod, diváci, kámoši v cíli, prostě tohle asi jinde na EWS nezažiju, takže Kanado, zas za rok!

Ještě nesmím zapomenout zmínit, že v tom bahně fakt vydrželo kolo, což byl základ k úspěchu a upřímně poprvé můžu říct, že mě nezklamaly brzdy, které mi fungovali špičkově. Díky táto!

*Původní report na webu: www.milanmysik.com

Text: Milan Myšík / Foto: Boris Beyer, Sean Lee, Peter Taylor

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

iXS European Downhill Cup (EDC) již po desáté na Špičáku

$
0
0

Předposlední pátý závod z letošní šestidílné evropské série sjezdu horských kol – iXS European Downhill Cup –, přivítá o víkendu šumavský Ski& Bike Špičák. Největší sportovní areál západočeské Šumavy pořádá jediné mezinárodní závody ve sjezdu horských kol, které se v posledních letech jezdí v ČR, jubilejně podesáté za sebou.

Za poslední dekádu se při iXS Downhill Cupu na tratích zdejšího bikeparku (i s letošním ročníkem) představilo či ještě představí celkem přes 4000 bikerů a bikerek z více než 40 zemí světa.

Vrcholný podnik ve sjezdu horských kol je zařazen v nejvyšší kategorie UCI – C1

(tisková zpráva)

Také letos se od pátku 16. do neděle 18. srpna pojede na zdejší nejtěžší, 1750 metrů dlouhé trati Struggle celkem v sedmi kategoriích – U17 a U19 dívky a chlapci, elite mužů a žen a masters (muži ročník 1989 a starší). V době uzávěrky přihlášek o úterní (13.8.) půlnoci čítala startovní listina téměř 200 jmen ze 30 zemí světa včetně např. Panamy, Jižní Afriky, Austrálie nebo Indonésie. Nejvíce startujících bude v kategorii elite mužů – celkem 92. Nejvíce bikerů a bikerek závodí v barvách Německa (48) a pořádajícího Česka (25).  

Zatím jsou v rámci EDC odjety čtyři závody – dva ve Slovinsku (Maribor a Kranjska Gora) a dva v Itálii (Abetone, Pila). Z průběžného pořadí série se na Špičáku představí lídr elitní kategorie mužů Constantin Ruetsch ze Švýcarska, který vede s náskokem více než 100 bodů, i zatím třetí Christopher Philogene z Jižní Afriky. Z nejvýše postavených Čechů pojedou mj. zatím 34. Ondřej Štěpánek či 42. Lukáš Studnička. Přihlášen je i loňský vítěz ze Špičáku Stanislav Sehnal, který zatím v žádném závodě letošního EDC nestartoval, či předloňský šampion – Slovák Stanislav Baranek. 

Ondřej Štěpánek zatím letos není v EDC se svými umístěními moc spokojen, ale na Špičáku chce být samozřejmě co nejvýš. „Letos jsem zajel nejlépe v Abetone, kde jsem byl desátý a na Špičáku bych proto chtěl skončit nejhůře taky do desátého místa. Letos mi už od prvního závodu v Mariboru brzdí problémy s novým kolem, s nímž se stále sžívám a přizpůsobuju se mu, není to jednoduché,“ přiblížil své pocity před víkendovým závodem ve Ski&Bike Špičák O.Štěpánek.

reklama

Z ženské elitní kategorie diváci uvidí průběžně druhou a třetí ženu EDC – Leu Rutzovou ze Švýcarska a Italku Alessii Missiaggiaovou. Na startu bude i Češka Jana Bártová (zatím jela jen jeden závod letošní EDC a figuruje na 14. pozici). Kategorii masters zatím vede Němec Frank Hedwig, který na Špičáku také pojede, stejně jako čeští zástupci Ondřej Fiala (5.) a Tomáš Brožík z Dobřan (8.). Na nejlepší průběžné umístění v EDC zatím dosáhli čeští junioři v U 17 – Robin Novotný (2.) a David Cvinger (4.), oba jsou přihlášeni.

Bez 250 metrů téměř dvoukilometrová trať Struggle s převýšením 320 metrů nabídne celkem 11 atraktivních skoků. „Diváci se bez problémů dostanou ke všem úsekům závodní trati včetně skoků. Letos jsme opět jeden menší přidali v horní části. Na tom největším z nich doskočí jezdci až do vzdálenosti 10 metrů ve zhruba třímetrové výšce,“ popisuje atraktivitu i náročnost závodu jeho ředitel Jan Kasík. Jinak se téměř 70 procent úseků sjíždí lesem či po jeho okraji. Povrch je ze sta procent přírodní a střídá se na něm hlína, kamení a kořeny, překážky/skoky jsou dřevěné. 

Špičácký závod, opět zařazený v nejvyšší kategorii mezinárodní cyklistické federace UCIC1, představuje v tuzemsku nejprestižnější přehlídku evropského i světového downhillu. Jak už bylo řečeno výše, žádný jiný mezinárodní závod v downhillu se v ČR nejezdí. Na odměnách se letos celkem vyplatí přes 5 000 eur. Na „prize money“ dosáhne 8 nejlepších v obou elitních kategoriích (vítězný muž i žena získají každý 600 eur). V ostatních kategoriích se pak odměna vyplácí 3 nejlepším.   

Pořadatelé ze Ski&Bike Špičák opět zachovají každoroční tradici a nebudou vybírat divácké vstupné. Záznam z finálových jízd odvysílá ČT Sport. Celá série iXS European Downhill Cupu následně vyvrcholí finálovým závodem 20. – 22. září v rakouském Brandnertalu..

Provoz celého areálu Ski&Bike Špičák zůstává během akce pro veřejnost neomezen! K dispozici jsou ostatní tratě bikeparku, nezávodící bikeři i jiní cyklisté a diváci mohou využívat lanovku na vrchol Špičáku. Otevřená je i rozhledna.

 

Program  iXS European Downhill Cupu 2019 ve Ski & Bike Špičák.

Pátek 16.8. 2019: od 12:00 hodin trénink
Sobota 17.8. 2019: 9:00-14:00 trénink, 14:30 start kvalifikace
Neděle 18.8. 2019: 8:00-12:00 trénink, 12:30 start finálových jízd,
*superfinále 30 nejlepších mužů v kategorii elite se jede jako poslední v pořadí všech kategorií

Vyhlášení výsledků po skončení závodu

 

Milan Čižinský – Myslel jsem, že letos ještě stihnu EWS…

$
0
0

Milan Čižinský, alias Číža, je při svém věku 45 let svým způsobem legendou a stálicí české MTB scény, a to po řadu let (závodí od roku 1994). Borec, co si dříve užíval především sjezd a DH závody (mistr ČR v DH) se před pár lety, podobně jako řada dalších jemu podobných, zhlédl v tehdy nově definované závodní kategorii enduro, kde se mu rozhodně daří.

Číža přitom není žádný troškař, který by se spokojil s „hezkými výsledky“ v rámci domácí Enduro Serie, nebo by se pachtil za titulem českého Mistra v enduru, kteréžto mistroství se letos ani nekoná… Ne, ne, Milan míří výš, minimálně do Evropy, kterou loni na klíčovém závodě ovládl, ale vlastně ani to mu tak úplně nestačí. Jeho posedlostí totiž není nic jiného než závody Světové Enduro Serie – Enduro World Series (EWS).

V Enduru to již dotáhl na třetí místo v celkovém hodnocení EWS (kategorie M40 – Masters, rok 2016), o dva roky později k tomu přidal titul Mistra Evropy v kategorii Masters (2018) – RESPEKT!

Závodů EWS se ale samozřejmě, a celkem pravidelně účastní i řada dalších českých matadorů, obvykle ale kluků klidně i o pár dekád mladších. Za všechny jmenujme mladého enduro vlčáka Vojtu Bláhu, jenž je na EWS Čížův častý parťák, podobně jako třeba jeho jmenovec Milan Myšík.

Vtipná a zároveň docela hořká je přitom shoda okolností k níž došlo tento rok. Jistě jste si nemohli nevšimnout, že jsme se zhruba před rokem skamarádili s Milanem Myšíkem (myšleno redakce BnR), díky čemuž máme od něj řadu zajímavých reportáží ze závodů EWS či z Evropského enduro poháru. Letos na jaře se přitom ozval „druhý Milan“ (Milan Čižinský) s tím, že se mu líbí formát našich reportů a jestli se nedomluvíme na spolupráci? Na to se nedalo udělat nic jiného než kývnout!

Tasmanie a stop!

Jako první výkop této nově se rodící spolupráce poslal Milan (Číža) report z Tasmánie, kde dojel na solidním devátém místě, což ale pro něj, jak jsem ho již stačil poznat, není nic moc uspokojivého. Jakmile se alespoň nepřiblíží bedně, tak…

Zkraťme to! Po návratu Milana z Tasmánie jsem se těšil na další šťavnaté reporty ze všech možných koutů světa, jenže ejhle! Jedno ráno koukám na Instáč a Myšák, Charvát, Přéma a další borci sdílejí fotky Čííži z nemocničního lůžka s krkem fixovaným pevným límcem!!! „Cože? Pád, úraz, zlomená páteř? Čeká se na operaci!!!“

Tak dobří kamarádi, abych za ním hned osobně běžel do nemocnice ještě nejsme, tak ten příspěvek jen dále sdílím a posílám mu alespoň virtuální support po síti. Nemocnice také bohužel znám dost dobře, a to včetně té Motolské, kde jsem v dětství… Ale to se nepatří!

Milanovu zdravotní situaci jsem pak dále průběžně sledoval (podobně teď sleduju Libora Podmola, který si letos fakt slušně sešrotoval nohy při závodech v Mnichově) a byl jsem moc rád, když jsem viděl, že se operace podle všeho vydařila, on je ze špitálu venku, hýbe rukama i nohama, chodí! Uffff!!!

No a teď už jen ta závěrečná tečka – udělal jsem si takhle zastávku na pár dní v Rychlebech, abych si, pokud možno, odpočinul od psaní o kolech jízdou na kole, sdílím záměrně jen útržky a záběry z poklidného lesa, najednou mi pípne zpráva: „Čau, ty jsi také v Rychlebech? Potkáme se na trailu a něco vymyslíme? Milan Č.“ Přesně tak se i stalo! Druhý den jsme se potkali na začátku Superflow, dojeli společně dolů, večer se sešli u piva a… Výsledkem je rozhovor níže!

reklama

Milan Čižinský – pád, operace, rekonvalescence a plány na příští rok

Pojďme začít asi tou nejvíce ožehavou záležitostí – tvůj letošní pád a úraz –, který vyústil ve zlomený krční obratel! Kde a jak se ti to vlastně stalo?
„On to dohromady nebyl žádný děsivý pád. Stalo se to poté, co jsme se vrátili s klukama ze Zélandu a Tasmánie, kde to výsledkově bylo docela dobrý, ale jak mě znáš, tak jsem spokojenej úplně nebyl, jelikož se nepodařila bedna (viz letošní Milanův report z Tasmánie)! Proto jsem si po návratu docela nakládal v tréninku. Pád a úraz pak přišel na konci jednoho tréninkového kolečka, kdy jsem to drtil asi šest nebo sedm dní po sobě, což bylo zhruba tři týdny před dalším startem na EWS, na který jsem chtěl být v Topu (13. dubna 2019 – pozn. red.).

Byli jsme zrovna s Komárem u mě na trailech, kde jsem jezdil do kopce full-speed a dolů také full-speed. Ten den bylo mokro, ale to k tomu vlastně jinak zásadně nepřispělo. V lesích za barákem jsem si postavil jeden takový trochu víc Advanced trail, kde trénuju techniku. Paradoxně se mi to ale stalo na jedné z jednodušších sekcí. Shodou okolností jsem ten den měl novou vidlici s jiným offsetem a nová řídítka, takže se kolo chovalo trochu jinak než předchozí dny. Pak přišla jedna sekce, kde jsem to zřejmě trochu víc přitáhl, kolo šlo do komprese a já prostě letěl na hlavu…

Jindy bych řekl pohoda, takových pádů bylo milión, ale teď to teda úplně v pohodě nebylo. Posadil jsem se a zjistil, že mi levá ruka nefunguje! Tak jsem se chtěl zvednou a ona nefungovala ani levá noha! Trochu jsem si tedy srovnal krk, tím že jsem zatočil hlavou, přitom v tom ale nehezky zapraskalo. Po pár minutách se mi každopádně začal vracet cit do levé půlky těla, takže jsem se začal pomalu zvedat, ale už jsem věděl, že to není dobrý. Cítil jsem takový nepříjemný tlak v krku, který vlastně cítím ještě dnes.

Když jsem se dal trochu dohromady, tak jsme se vypravili na cestu dolů, Komár mi vzal kolo a já vedle něho šel pěšky. Pak mě ale začalo štvát, jak to jde pomalu, tak jsem si na kolo sedl a opatrně dolej pod kopec, kde jsem zavolal ženu (Líba), aby pro mě dojela a hodila mě do nemocnice. Tam mi na rentgenu překvapivě nic nenašli, proto jsem myslel, že to bude OK, sednu si doma ještě na trenažér a kouknu na Giro.

No jo, jenomže pak přišel jinej doktor, kterému se to nezdálo, poslal mě ještě na CT, kde se ukázalo, že mám jedničku obratel asi na šest kusů! V tu chvíli totální panika, límec, zákaz jakéhokoliv pohybu! Následně volali do Motola, kde jsou na tato zranění specialisti s tím, že mě objednali na operaci asi tři dny po tom, co se mi to stalo.

Ono se totiž ukázalo, že je moje zranění dost komplikované, přičemž u nás to dokáže opravit snad jen jeden člověk, přednosta příslušné kliniky v Motole, který měl ale holt čas až zhruba za ty tři dny. Díky tomu jsem měl dostatek času přemýšlet co se stalo, co to může znamenat atd. Naštěstí mě ale navštívilo pár kámošů – Matěj Charvát, nebo Kuba Vencl (díky kluci) –, taky mě dost lidí posílalo support přes sociální sítě, což bylo rozhodně fajn. Ale stejně, čekat tři dny na operaci, která může rozhodnout o celém tvém dalším životě to je dost na palici.“

Byly nějaké varianty, možnosti operace a dalšího vývoje, co ti doktoři nastínili?
„Oni se tam doktoři s tebou moc nebaví, ale po zákroku říkali, že dobrý, přitom ale není jasný, zda je to definitivní, nebo jestli budou ještě nějaké kroky či operace následovat. Co se týká těch možností, tak byla lepší varianta, že se to podaří sešroubovat, pak se to železo nechá nějaký čas v těle, aby to srostlo a následně by se vše co tam nepatří po X měsících zase vyndalo.

Druhá možnost, ta horší, byla, že by mi vzali kostní štěp z nohy, a de facto spojili hlavu, jedničku a dvojku obratel tak, aby to srostlo dohromady. Jako lepší než přijít o hybnost skoro celého těla, ale takhle bych měl do smrti zablokovaný krk, a to by bylo fakt blbý!

Proto jsem si vlastně hned poté, co jsem se probral z narkózy, sahal rukou na stehno, jestli je tam steh, jestli brali ten štěp nebo ne. Naštěstí noha byla čistá, díky čemuž se mi v té chvíli dost ulevilo. Pak jsem hned samozřejmě zkoušel, jestli se hýbou ruce a nohy, jestli cítím celé tělo a také tohle bylo v pohodě, takže jsem byl fakt šťastnej, že to alespoň takhle vyšlo!“

Máš od té operace, krom zafixované hlavy, nějaké další omezení, nebo jiná omezení?
„Z počátku mě tak různě brněli jednotlivé části těla. Jednou obličej, pak ruka, a tak se to nějak střídalo. Někdy při chůzi zase cítím takové kovové nárazy, ale tohle všechno se postupem času zlepšovalo. Dokonce, zhruba před dvěma týdny, jsem byl vážně dobrej, žádné problémy, žádní brnění apod. Díky tomu se snažím dost trénovat, udělám 10-12 shybů, váhy zvedám místy větší než před úrazem, což jsem ale možná trochu přehnal! Brnění, zejména v ruce, se poslední zhruba týden zase občas ozývá. Ale beru to tak, že mě to svým způsobem vrací do reality, a že bych měl krapet ubrat.“

Když se o kousek vrátím, jak dlouho jsi vlastně strávil v nemocnici?
„To nebylo moc dlouho. Nejdřív ty tři dny čekání na zákrok a pak to bylo asi sedm dní a šel jsem domů. Oni se tam snaží lidi na lůžku dlouho nenechávat, naopak je co nejdřív posílají domů, takže těch mých sedm dní bylo spíš nadstandardně dlouhých (doma 22. dubna 2019, pozn. red.). Běžně tam pacienti chodí domů třeba i čtyři dny po operaci, když se vše podaří. On je tam asi docela tlak na to dostat na sál další pacienty, vždyť jen já čekal na zákrok tři dny.

Navíc když se to dobře udělá, když to zafixujou, tak už není moc co dalšího by tam s tím na tobě dělali. Navíc, když jde o krk, tak sice člověk skoro nehýbá hlavou, ale jinak je poměrně v pohodě. Naopak když máš třeba zlomenou bederní páteř, tak seš dost omezenej, pět měsíců si nemůžeš sednout a musíš buď ležet nebo stát. Nic mezi tím.

Ještě jedna věc, která byla dost nemilá. Když jsem pomalu končil v Motole, setkal jsem se na chodbě s Michalem Kotrbou, kluk z Prahy, který jezdil hodně DH. Jeho tam přivezli, když já už byl po operaci. Kluci přitom byli jezdit tuším někde v Liberci. On přitom také nějak „lehce spadnu“, neměl ale páteřák a něco si křupnul právě v bederce! Ale už je snad v pohodě, alespoň v rámci možností.“

Jo, to jsem zažil (nepřímo), když jsem před lety potkal Fabiena Barela, který měl právě zlomenou páteř, nosil krunýř, a přitom furt vyprávěl veselé historky, zatímco jsme jeli autem, kde on měl sklopenou sedačku a ležel. Vtipkoval o tom, jak letušce vysvětloval, že si nemůže sednou, že si maximálně lehne do uličky. Tak prý nakonec celý let stál. Když o tom tak mluvím, Fabien měl takový fixační postroj, ty jsi nosil límec i po operaci?

„Jo, nosil a doktoři si mysleli, že ho budu nosit snad až do teď, ale to nevyšlo. Nějaký čas jsem ho měl, ale pak jsem ho musel sundat, abych se mohl trochu hýbat a něco se sebou dělat.“

A jaký je předpoklad dalšího vývoje, léčení atd.?
„To je docela jednoduchý. Teď čekám, jestli se domluvíme na termín další operace, při níž by mi šrouby a všechno ostatní, co mi teď na pevno spojuje lebku a první dva obratle, zase vyndali a já bych pak mohl postupně rozhýbávat hlavu. Na konci srpna mám domluvenou kontrolu, kde mi definitivně řeknou co dál. V plánu je další vyšetření na CT a pak si řekneme, jestli mi to vyndají a případně kdy. Ono už jen dostat volný termín na takovou operaci není úplně snadné.

Každopádně třeba můj fyzioterapeut si myslí, že už by bylo zapotřebí železo z hlavy vyndat. Protože třeba ty různé blokády, brnění apod. můžou být způsobené právě tou fixací a šroubama, takže kdyby to bylo pryč a vše se tam postupně uvolnilo, tak by to mělo fungovat líp a postupně se hojit a rovnat.“

Druhá část předchozí otázky – v případě, že se šrouby podaří vyndat a tvůj stav se zase o něco zlepší, chceš se vrátit do závodního kolotoče, nebo si dáš nějakou pauzu?
„Pauzu rozhodně ne, pokud to nebude nutné. Na začátku jsem si dokonce myslel, že to půjde rychleji, že už bych to mohl mít z hlavy venku a stihnout letos ještě nějaké EWS, ale to už nejspíš nedopadne… Každopádně věřím, že to letos s tou operací vyřešíme, já se dám přes zimu dohromady a příští rok bych chtěl zase objet celé EWS.

Pro mě je to prostě srdcovka, navíc když se pojede Kolumbie a Chile. Tam se mi to vážně líbí. Je to totiž úplně jiný pocit závodit někde, kde je okolo tratí třeba i 70 000 lidí. Navíc tam jsou zvyklí už i na naší kategorii, takže přestože jedeš jako Master, tak jsi tam pro ty lidi hrdina a star!

I když na druhé straně bych na tyhle končiny nemusel mít úplně dobré vzpomínky, jelikož jsem si v jižní Americe před dvěma lety zlámal lopatku. Tohle jsou přitom země, kde si nechceš způsobit nic vážného, proto jsem to tehdy udělal chytře a tu zlomenou lopatku si dovezl do Čech! Tady mi ale stejně řekli, že se s tím nedá nic dělat, že je prostě potřeba počkat až to sroste, podobně jako zlámaná žebra.

Každopádně po tomhle zranění mám docela velkou dysbalanci – pravá levá strana těla. Teď na tom vlastně můžu dost pracovat, když nezávodím, zejména pomocí speciálních cviků, a řekl bych, že se to docela slušně srovnalo. Teda než se zase ozvalo to brnění. Ale do další sezóny je ještě dost času.“

reklama

Jak dlouho už vlastně jezdíš na kole? Myslím od operace. Respektive, jakým způsobem ses vracel do tréninku?
„Na kole jezdím zhruba tak měsíc. Předtím jsem zkoušel trenažér, ale to každej asi ví, jaká je to zábava, takže mi to dlouho nevydrželo. Na horským kole je to docela v pohodě, když jedeš hladké věci, ale problém je samozřejmě v případě, když to víc drncá. Naopak na silnici je to dost nepříjemný, protože tam máš jiný posed a všechno ti jde přímo do krku, takže bys na tom musel sedět jak starej dědek.

Před tím, než jsem začal s kolem tak jsem hodně plaval, když tak koukám na Stravu. Jeden čas jsem plaval každý den.“

Plavání při takovém úrazu nevadí?
„Trochu vadí, ale dá se to. Vtipné bylo, když jsem přišel do bazénu poprvé a viděla mě tam trenérka holek, tak říkala, že to prostě nejde, že bych musel plavat znak! Jenže já jí rychle vysvětlil, že bych pak furt narážel do zdí bazénu a bylo by to spíš horší. Takže jsem plaval normálně prsa, nějakých 500 m na jeden trénink. Člověk musí opatrně, zvedat při nádechu z vody celé tělo, nejen hlavu, ale nakonec to šlo docela dobře. Pak už jsem chodil plavat pravidelně, každý den kolem těch 500 m.

Dva měsíce po operaci jsem už cvičil z váhama, kolo zhruba také 2 měsíce po operaci. Já bych to zkusil i dřív, ale oni byli doktoři v tomhle dost striktní. Začal jsem vlastně s protahováním, jógou apod.“

Milane díky za tvůj čas, držím palce, aby byla kontrola na konci srpna OK a ať ti ty šrouby brzy vyndají z hlavy! Ono to pak bude zase nějaký týden dva na prd, vzpomínám na svou rozlámanou čelist, ale jak to bude venku, tak věřím, že zase rychle naladíš formu a příští rok zas budu mít zpět svého dvorního dodavatele reportů z EWS 😁

PS: S Milanem jsme se, krom jiného domluvili, že by tento příběh, tento rozhovor nemusel být striktně omezen tím, co zde aktuálně zaznívá, ale že jej pak doplníme třeba podzimním pokračováním, informacemi o tom, jak dopadlo vyšetření, jak to bylo s operací, nakolik dobře se Milan vrací do formy a co vše se bude snažit objet příští rok. Ale nebojte o tom všem se zavčasu dozvíte!

Text: Štěpán Hájíček / Foto: Štěpán Hájíček, archiv Milana Čižinského

PS: Omluvte slabší kvalitu fotek. Tento rozhovor nebyl dopředu připravený, fotili jsme kamerou, něco je z telefonu atd. Prostě spontánní akce 😉🤘

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

iXS European Downhill Cupu Špičák 2019 – VÝSLEDKY

$
0
0

Špičák, Železná Ruda, 18.8.2019. Vítězem pátého závodu letošní šestidílné série iXS European Downhill Cupu (EDC) se na šumavském Špičáku stal Slovinec Luka Berginc. Bez dvě stě padesáti metrů dvoukilometrovou trať Struggle s převýšením 320 metrů protkanou 11 skoky pokořil nejrychlejším časem 3:02,891 minuty.

(tisková zpráva)

V elitních kategoriích dojela Bártová třetí a Král skončil -pátý. V U17 byl stříbrný Robin Novotný, v masters pak Ondřej Fiala bronzový

Mezi 97 účastníky elitní kategorie mužů dojel druhý se ztrátou 1,503 vteřiny Slovák Adam Rojček a třetí Polák Slawomir Lukasik (- 1,645). Nejlepší Čech byl pátý Antonín Král (- 2,253 vteřiny).

„Jelo se mi dobře, i když bez chyb to nebylo. Jsem tady už potřetí, ale pořád mám potíže v horní části trati, kde jsem opět na tomto mezičase nejvíc ztratil. Letos se soustředím hlavně na sérii světového poháru, kde pojedu v USA poslední závod a chystám se také do Kanady na mistrovství světa,“ uvedl bezprostředně po skončení závodu Antonín Král. Jinak loňský vítěz Stanislav Sehnal se vešel do první desítky (dnes 9.místo), Ondřej Štěpánek byl 12.

Elitní kategorii žen vyhrála Italka Alessia Missiaggiaová o 0,165 vteřiny před Švýcarkou Leou Rutzovou. Češka Jana Bártová byla třetí a na vítězku jí chybělo pouhých 0,744 vteřiny. „Udělala jsem spoustu chyb, ale celkově hodnotím svoji jízdu fajn. Oproti včerejší kvalifikaci se toho na trati moc nezměnilo, byla jen o trochu sušší a přibylo děr,“ okomentovala svůj výkon dlouholetá účastnice špičáckého závodu, který v minulosti i vyhrála, Jana Bártová. 

reklama

Startovní listina čítala včetně kvalifikace celkem téměř 190 bikerů a bikerek z 30 zemí světa včetně hodně vzdálených destinací – Austrálie, Indonésie a Jižní Afriky. V superfinále elitní mužské kategorie (pozn.: jede ho nejlepších 30 z kvalifikace a prvních 10 průběžného pořadí světového žebříčku má účast zajištěnu automaticky, zbytek startovního pole pak jede jen malé finále) mělo Česko čtyřčlenné zastoupení (mimochodem – probojovali se do něj i oba dva na Špičáku poprvé startující Indonésané). Nejvýše figuroval po sobotě loňský vítěz Stanislav Sehnal na sedmé pozici, Ondřej Štěpánek byl v sobotu dvanáctý. Kvalifikaci před nedělním superfinále pak vyhrál Němec Erik Imrisch.

V kategorii Masters (ročník narození 1989 a starší) si dojel pro bronz Čech Ondřej Fiala (navíc 5. byl David Čonka a 6. Tomáš Brožík z Dobřan). Mezi 20 „veterány“ zvítězil Benjemin Herold z Německa před krajem Bennym Strasserem. Ještě o trochu lépe si v juniorech (U17) mezi 25 vrstevníky vedl Robin Novotný, který bral stříbro. Lepší byl pouze Ir Oisin O Callaghan, bronzový pak byl Nicolas Baechler (Švýcarsko). V mužské kategorii U19 bral zlato Slovinec Marko Niemiz, Čech Filip Dankanič byl šestý.  

Na odměnách se letos celkem vyplatilo téměř 6 000 eur. Na „prize money“ si vítězný muž přišel na 600 eur stejně jako první žena v pořadí. Záznam finálových jízd odvysílá včetně několika repríz ČT Sport.  

Závody sledovalo za parádního letního počasí na horách každý den soutěže (v sobotu i v neděle, jasno, cca 25°C) okolo 3 000 diváků (pozn. ks: počty odvozujeme mj. z počtu pěších turistů přepravených lanovkou v kombinaci se součtem diváků pořadateli kolem trat, byl mezi nimi např. i Dominik Hašek).

Celá série iXS European Downhill Cupu následně vyvrcholí finálovým závodem 20. – 22. září v rakouském Brandnertalu. Pořadatelé ze Ski&Bike Špičák již potvrdili, že jsou domluveni už i na dalším ročníku série EDC, která se tady pojede ve stejném srpnovém termínu roku 2020.

Kompletní výsledky špičáckého závodu včetně časů najdete na: www.ixsdownhillcup.com

Výsledky předních pozic v PDF – link

reklama

 

Santa Cruz Tallboy 2020 – Nová pravidla v Trail XC

$
0
0

Není tak dávno (2.7. 2019), kdy jsme vám představili druhou generaci stroje Santa Cruz Hightower s nově koncipovaným zavěšením systému VPP jaké používají modely Bronson, Megatower či Nomad. Tehdy jsem přitom věštil, že to je pro „Low VPP“ nejspíš konečná stanice – NENÍ!

(tisková zpráva)

Nový Tallboy se 120 mm zdvihu změní váš pohled na kola s kratším odpružením hned po první jízdě. Jasně, 10 mm, o které v Santa Cruz zvětšil u řady Tallboy zadní zdvih, se může zdát jako malý krůček, ale ve spojení s konstrukcí VPP převzatou od výše zdvihově posazených bratří, s tlumičem umístěným těsně nad středem, se jedná o pořádný skok v úrovni svezení. Ruku v ruce s novou generací pružení kráčí i nová geometrie a jednoduchý design s tradičním soustředěním na detaily, jak už jsou u Santa Cruz Bicycles zvyklí.

Tallboy je bike, se kterým to, díky maximálně efektivnímu VPP odpružení zakomponovanému do pevného a lehkého rámu, můžete rvát na plný kule do kopce, po rovině, po rozbité cestě i ve sjezdu. Má geny svých většozdvihových příbuzných – V10 (děd), Nomad (otec), Bronson a Hightower (bratři) a tak se díky VPP konstrukci s nízko uloženým tlumičem cítí stejně doma na cross country tratích, jako o i v „extreme country“. Se standardně dodávanou 130 milimetrovou vidlicí je Tallboy kolo pro jezdce, kteří to chtějí rozbalit nahoru i dolů!

Juliana Joplin (2020) – www.julianabicycles.com//../joplin

Santa Cruz Tallboy CR (2020)

Santa Cruz Tallboy CC (2020)

reklama

Geometrie, to je oč tu běží

Tradiční cyklověda říká, že se biky s kratšími zdvihy jezdí z kopce pomaleji, a tak potřebují strmější a konzervativnější geometrii. Dnešní ježdění je ale o dost jiné. Jen si vzpomeňte, kdy jste se naposledy museli omezovat na zábavném trailu jen proto, že jste nebyli na větším kole. Nebo na to, jak vás to tenkrát skoro sfouklo! A tak v Santa Cruz napodobili geometrii svých větších biků a Tallboy postavili s hlavovým úhlem 65,5 stupně a vidlicí s krátkým předsazením!

Krátká řetězová vzpěra (430 mm) se dá prodloužit o 10 mm tak, aby se Tallboy ještě více přiblížil jezdcům všech velikostí i chutí. Možnosti dokonalého vyladění a nastavení kola tímto ale nekončí. Flip-chip na vahadle tlumiče umožňuje kolo lehce nakopnout a zvýšit.

Tohle kolo se těžko vejde do běžných škatulek. Je to prostě Tallboy. Máte na to?

Značka Juliana, také dnes, představuje sesterský model Joplin. Stejně jako Tallboy se bude vyrábět s karbonovými i hliníkovými rámy. Na rámy a jejich ložiska je již tradičně poskytována doživotní záruka.

Ceny na českém trhu začínají na 84 999 Kč u verze s hliníkovým rámem, respektive 121 999 Kč u základní karbonové varianty. První kola dorazí koncem září. Již teď je ale můžete objednávat u svých dobrých obchodníků.

Více o tomto kole na webu: www.santacruzbicycles.com

Foto: Santa Cruz Bicycles

Santa Cruz Tallboy 2020 – Tech News

Santa Cruz Tallboy 2020 – Tech News

 

Gravel bikepark shredding – Michal Prokop (video)

$
0
0

Michal Prokop miluje cyklistiku. Nezáleží na tom, kterou disciplínu, ať už se jedná o enduro nebo třeba gravel bike. Úroveň jízdy, kterou dokáže vyprodukovat na téměř každém kole je neuvěřitelná. Sledujte, jak si s kolem, které nepatří do bikeparku, hraje na flowtrailech na Klínovci. Novou skákací sekci na Baron trailu si na štěrkovém kole Ghost dává se skutečnou lehkostí.

reklama

Foto: Patrik Procházka

 

 

LIV Pique 29 – závodní celopéro pro holky na 29″!

$
0
0

Značka Liv, dámská odnož veleznámého Giantu figurující již řadu let jako samostatný subjekt, představuje zlomový model svojí nabídky. Nejen muži touží a těží z výhod většího průměru (29“), i ženy mnohdy chtějí VELKÁ kola. Odpovědí značky Liv je tedy model Pique 29!

„Nový Liv Pique 29 byl navržen pro XC závodnice, které se chtějí prát o nejvyšší stupně, o místa na bedně! Případně pro ženy a dívky, které rádi kombinují vytrvalost s rychlostí a lehkostí! Nový Pique 29 je neskutečně hravý a obratný, miluje těžké a dlouhé výjezdy, stejně tak umí a chce být zábavný při cestě technickým terénem směrem dolů,“ vysvětluje Ludi Scholz, manažerka Liv pro globální kategorie kol.  

Modely Liv Pique Adnaced 29 a Pique 29 byly navrženy nejen pro rychlost, ale také s ohledem na náročnou podobnu současných XC tratí, tedy s patřičně poupravenou a stabilní geometrií, stejně jako se schopností hravě akcelerovat či zatáčet. Navrch lze samozřejmě přihodit odpružení naladěné specificky pro potřeby žen a dívek.

reklama

Za vývojem přitom stojí nanejvýš podrobné analýzy, přístup označovaný jako „Liv 3F design philosophy“, který zahrnuje tisíce dat týkajících se ženské anatomie, rozložení svalstva či způsobu vynakládání energie. Přesně díky tomu mohl vzniknout zbrusu nový Liv Pique 29, stvořený a do puntíku dotažený pro něžnější část bikové populace. Prototypy tohoto modelu přitom pochopitelně testovali a připomínkovali členky teamu Liv Racing včele s profesionální bikerkou Kaysee Armstrong.

„Poprvé jsem Pigue 29 zkoušela letos na jaře v rámci závodů na Sea Otter a od té doby jsem s tímto kolem strávila mnoho času. Jsem skutečně nadšená, jak se Pique 29 chová a jak jede, nakolik dobře mi sedí a jak přirozeně a jistě se ovládá,“ říká Kaysee Armstrong.

„Nový Liv Pique 29 je, dle mého, nejlépe reagující, závodně orientovaný bike, na jakém jsem doposud jezdila. Navíc s ním není nejmenší problém, když se střídají různé povrchy a náročnosti tratí. S velkými 29“ koly, ultra lehkým rámem a dalšími konstrukčními perličkami mi tento stroj připadá jako kolo, které skutečně mění pravidla hry!“ Dodává Kaysee.

Co dále zdůraznit ve spojitosti s představením tohoto lákavého sportovního stroje? Zmiňme třeba, že vrcholné modely Pique Advanced Pro 29 využívají nejlepší možný uhlíkový kompozit zaručující minimální hmotnost a maximální pevnost, tuhost a odolnost, základní řady Pique 29 zase vsází na lety prověřenou a postupně zušlechťovanou slitinu hliníku označenou jako ALUXX SL.

Jako správný sportovní stroj to Liv Pique nepřehání s hodnotami zdvihu, pro nabízí vcelku tradiční rozsah 100 mm nad oběma koly. Doplňovat bližší popis nezávislého zadního zavěšení Giant Maestro by bylo zbytečné opakovaní obecně známých reálií!

Ženy a dívky připravte se! Závodní okruhy třeste se! Liv Pique Advanced 29 a Pique 29 vstupují na scénu!

Text: Štěpán Hájíček | Foto: Giant/Liv

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 

Rock Machine 2020 – Více zelené a elektriky (reportáž)

$
0
0

U značky Rock Machine již delší čas pozorujeme znatelný příklon k „elektrice“, což ale neznamená, že by svou klasickou kolekci domácí RM zanedbávalo. I na tu se v roce 2020 upřela dostatečná pozornost. Přesto je ale jasné, kde se nachází a do budoucna nejspíš i nacházet bude středobod výrobního programu Rock Machine!

Není baterie jako baterie!

Zcela zásadní a dalo by se říci téměř průlomovou inovací v nabídce značky Rock Machine je uvedení poměrně obsáhlé kolekce strojů řady Blizzard a Blizz s označením INT2. Tedy druhé generace eBiků s pohony Shimano Steps, které ale opouští cestu rozměrné komorové spodní trubky s poměrně velkou a neskladnou integrovanou baterií Shimano, namísto toho používají akumulátory Darfon s totožnou kapacitou 504 Wh, ale radikálně menším objemem.

Tedy baterie, které jsou licencované a schválené přímo Shimanem pro napájení jejich motorů, baterie, které umí minimálně to samé jako originál Shimano (autodiagnostika atd.), ale také baterie, jejichž dovozce má fyzické zastoupení na českém trhu, proto se není třeba obávat komplikací při případné reklamaci, či řešení jakýchkoliv technických záležitostí.

Z čistě praktického hlediska pak můžeme vyzdvihnout především snížení objemu spodní trubky, kde je baterie uložena o radikálních 45%, snazší manipulaci s ní (snazší způsob vyjmutí z rámu), překvapivě i vyšší torzní pevnost rámu, ale zároveň o 1,1 kg lehčí rámový základ!

Zapracování těchto akumulátorů do rámu je přitom skutečně precizní, jelikož vstupní otvor do spodní hydroformingové trubky neřeže člověk, ani běžný stroj, ale vypaluje se laserem. Hmotnost samotného akumulátoru je sympatických 2,8 kg, ke kolu přitom dostanete standardně nabíječku schopnou „cpát do baterky“ 2A, v případě zájmu lze samostatně dokoupit i silnější (4A).

Tolik k elektrice, další novinky se často odehrály v rovině výbavy či barev, zejména u modelů Rock Machine Blizzard (Enduro) TRL, či XCM, kde se třeba u top modelů hojně objevují díly DVO. Dále v nabídce přibyly nové karbonové gravel biky Gravelride, posun zaznamenaly hliníkové hardtaily Torrent a tak dále. Vše blíže rozebereme níže u jednotlivých fotek.

reklama

Pojďme začít hezky zlehka, elektrickými cestovními modely Crossride postavenými na originální pohonné jednotce značky Rock Machine zabalené pod názvem Sport Drive, která se dočkala řady interních inovací a vylepšení (RM Crossride e350).

Jako ukázku nového designového jazyku a snad i odvážnějších barev si ukažme dámský model Crossride e375 Lady v luxusní fialové.

Dražšího pánského bratránka v elegantní černé jsme letos testovali (RM Storm e60-29) a musím říct, že jsem sice nevěděl, co od tohoto kola mám dopředu očekávat, výsledné pocity ale byly nanejvýš pozitivní!

Když už jsme u této kategorie, zde je jedna z alternativ postavená nikoliv na systému Sport Drive ale na Shimanu Steps E5000 – RM Crossride e400 Lady.

MTB elektriku v dostupné variantě můžeme demonstrovat modelem RM Torrent e30-27, rovněž s pohonem Shimano.

Tuto sekci bych uzavřel ještě jedním dámským strojem – RM Catherine e60-29 –, jehož nápadně tyrkysový lak přitáhl zvědavé pohledy i mnoha pánů!

reklama

Cvak a hurá do MTB a eMTB! První ukázkou může být nová podoba stroje Rock Machine Blizzard XCM 70-29. Tento bike jsme zařadili jednak kvůli novému laku a svěží barevné kombinaci…

Jednak kvůli meziročnímu upgradu výbavy, kde je zásadní posun na postu vidlice, tedy navýšení zdvihu na 130 mm vepředu při zachování 120 mm vzadu na 29“ kolech. (test RM Blizzard 70-29 – 2018).

 

 

 

O pomyslnou (zdvihovou) příčku výš stojí modely Blizzard TRL, kde nám model TRL 70-29 reprezentuje především nové barevné schéma použité u vícero modelů napříč celou kolekcí RM 2020.

Nebojte, nikdo se u RM nezbláznil, XTR je skutečně jen u Top modelů, zde má být SLX, jen asi před prezentací nedorazily z Japonska ty správné vzorky.

Jednou ze zajímavostí, které jsem si všiml víceméně náhodou, byla hojná přítomnost brzd Shimano XTR u vystavených kol.

Zbrusu nová sada Shimano XT 1×12 (M8100) sem ale patří právem, levnější je jen řazení SLX RapidFire Plus!

Tááák a jsme konečně u překrásných strojů, mě se alespoň moc líbí, které jsem osobně překřtil na „Vojta Bláha Edition.“

Jedná se o pár vybraných modelů z nejvyšších pater, které jednak oblékají stříbrno zelený kabátek, jednak se chlubí komponenty DVO!

A jak jste si asi všimli na předchozích fotkách, tlumič DVO Topaz Air!

U modelu RM Blizzard TRL 90-29 to je vidlice DVO Diamond SC D1.

O další schůdek výš, až u stropu, máme klasické enduro modely Blizzard, kde budou nabízeny tři varianty (Blizzard 90 – 70 – 50), všechny na pružině!

Prostřední Blizzard 70-27 se může kupříkladu pochlubit vidlicí RockShox Lyrik Ultimate RC2, jejíž nápadně červený lak se odráží i na rámu (Představení kolekce RockShox Signature Series).

Základním modelem této řady je RM Blizzard 50-27 (59 990 Kč) s vidlicí RockShox 35 Gold, tlumičem RS Super Deluxe a řazením SRAM Eagle SX (1×12). Solidní enduro základ!

 

Nyní už top model, „Vojtův“ Blizzard 90-27 RZ (Racing Zone), doladěný takřka k dokonalosti.

Vzduchová vidlice DVO ONYX SC D1 se 180 mm zdvihu!

Je robustní, krásná a slibuje výrazně jiné vnitřní řešení oproti řadám Diamond/Berryl, více „gravity oriented“.

DVO ONYX SC!

Vzadu pak najdeme pružinu DVO Jade X Coil, dle samolepek na pístnici evidentně odladěnou pro potřeby právě tohoto rámu.

Určité detaily na tomto tlumiči jsou asi záměrně hrubé, celkově ale působí vysoce exkluzivním dojmem. A co říkal Vojta, tak to chodí jako víno!

 

 

Nakonec ještě rychlá zastávka u řazení, kde figuruje sada Shimano XTR 1×12 (M9100), kterou Vojta již delší čas skutečně vozí (nejen) po závodech EWS!

Kliky dodala značka RaceFace, vylepšený model Turbine s lehce poladěným designem a nově modelovaným hliníkovým převodníkem.

Nyní hurá na v úvodu slibovanou elektriku INT2! Začneme-li v nižších patrech, můžeme si ukázat druhý nejlevnější stroj této řady – RM Blizz INT2 e50-29.

reklama

Už zde je krásně vidět o kolik menší a kompaktnější je spodní trubka s baterií Darfon (504 Wh).

Přístup k ní by přitom měl být, i díky této aretační páčce, o nebeské roky dále než v případě předchozí generace řady INT.

To bychom měli základ, na opačném konci spektra najdeme svým způsobem obdobu Vojtova EWS speciálu, „pouze“ na elektrice Shimano E8000 – RM Blizzard INT2 e90-29 RZ.

29“ kola, vidlice DVO Onyx (160 mm), tlumič DVO Jade X Coil (140 mm), řazení Shimano XTR 1×12, brzdy Shimano XT atd. Tento stroj by měl být jako testovačka, už se těším!!!

Ostatní stroje nové řady RM Blizzard INT2 jsou o něco méně agresivní. Předně všechny stojí na 29“ kolech a disponují zdvihy 140/130 mm.

Zlatou střední cestou je Blizzard INT2 e50-29 v moderním odstínu, kde se opět můžete přesvědčit nakolik dobře baterie „mizí v rámu.“ Pohon Shimano E7000.

 

Základem 29“ řad eBlizzardů je model INT2 e30-29 s pohonem Shimano Steps E7000 a zdvihy vyrovnanými na 130 mm. *Pod ním zůstaly v nabídce ještě dva modely s původním rámem INT a 27,5+ koly.

Další skok, další kategorie – MTB HT. Zde je jednoznačně nejzářivější hvězdou karbonová raketa RM Blizz CRB 90-29 (těšit se můžete na jízdní postřehy), u níž to jen září novým lakem, vidlicí RS SID, řazením Shimano XT 1×12 atd.

Možná i na základě mého hodnocení a volání po ostřejší verzi vznikla více trailová varianta RM Blizz CRB 50-29, se 130 mm kroku vidlice (normálně 120 mm), hrubšími plášti (WTB Trail Boss 29×2,4“) a teleskopickou sedlovkou. Přesně takové kolo bych chtěl jako alternativu ke svému fullu, jen možná radši ve stříbrné, nebo s červeným Pikem!

Pojďme ale opět o krůček dál, kde na nás čeká nový Rock Machine Torrent s přepracovaným rámem, který by měl být hliníkovou „kopií“ řady Blizz CRB.

Co se mi rovněž líbilo byly juniorské modely Thunder.

Nejvýše je postaven model RM Thunder 29 HD LTD na velkých kolech.

Poměrně velké šance bych ale věštil i modelu RM Thunder 27 HD LTD s pevnou hliníkovou vidlicí (kola 27,5“)…

Kterou díky její vyšší stavbě nebude problém, v případě zájmu, časem vyměnit za odpruženou, pokud si to mladý jezdec bude přát.

Já osobně jsem se ale šel podívat hlavně na dětské modely Blizz, kde najdete třeba jeden krásný stříbrný kousek Blizz 27 HD LTD, mě ale více zajímal model Blizz 24 MD, na který bych rád na jaře 2020 posadil svého synka!

Loni byl na tomto místě vystaven expediční stroj GravelRide, který objel… Už ani nevím co všechno! Letos si výsostné místo vysloužil model RM Blizzard INT.

Stroj, který objel několik z letošních prvních závodů světového poháru World eBike Series (WES – pořádán pod hlavičkou UCI).

Proč několik prvních? Protože kluci z eMTB teamu Rock Machine postupně mění své stroje na modely Blizzard INT2!!!

 

Pro zpestření pár gripů Rock Machine, ať si můžete své kolo hezky odladit…

Dámská obdoba modelů Blizz CRB, elegantní karbonová raketa Catherine CRB 30-29.

reklama

A teď hurá za tečkou dnešní prezentace v podobě novinky – karbonový gravel bike Rock Machine Gravelride CRB 900.

Oproti dosti radikálnímu vzhledu hliníkových verzí je uhlíkový Gravelride vlastně docela umírněný, až mi připomíná více silniční stroje než čistokrevné štěrkolety.

Najde se na něm ale řada zajímavých detailů. Třeba integrované stahování sedlovky, nebo designové protažení zadních vzpěr.

 

 

Mohutná partie hlavy je až nečekaně vysoká, navíc se zajímavým aero napojením na vidlici.

Naopak zadní stavba je poměrně čistá a krásně mohutná.

Z výbavy mě pak zaujala především nová sada Shimano GRX (1×11) s kazetou SLX (11-42 zubů).

 

Hodně sympaticky vypadají nové řadící a brzdové páky s viditelně jiným, plošším tvarem pro jistější úchop v terénu.

Zpět na skok k rámu, kde je dost překvapivý mohutný trojúhelníkový profil spodní trubky!

Šikovným detailem je v náboji schovaná páčka pro povolení pevné osy.

Ač nový Gravelride CRB působí na pohled dost „silničářsky“, třeba takový pohled na obutí – WTB Riddler 700x45c – rychle zahání pochyby o tom, kolik toho tato hračka zvládne mimo asfalt!!!

 

 

 

Pro kompletnost, zde je druhý uhlíkový model Gravelride CRB 700 se sadou Shimano GRX 2×10 v již vícekrát připomínaném khaki odstínu. Ten se ostatně do lesa hodí lépe než křiklavá stříbrná, ale záleží na vkusu či úhlu pohledu.

Tolik novinky Rock Machine pro rok 2020. Už teď mám vybráno pár kandidátů na test a dost se tedy těším, až prověřím v terénu některého z Blizzardů na DVO, elektrický Blizzard INT2, nebo posledně zmíněný Gravelride CRB! Zůstaňte na příjmu ✌

Text a foto: Štěpán Hájíček

 

FOX Enduro Race Malá Morávka – Krásná si! (report)

$
0
0

Enduro závod na Malé Morávce si moje sympatie získává zhruba od roku 2015 velmi postupně. Zalíbení v erzetách ale graduje a s letošní novinkou v Karlově můžu Morávku s čistým svědomím zařadit mezi moje oblíbené podniky domácí Enduro Série.

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Zuzana Schedová (zuzkafoti – FB), Jára Sijka, Tomáš Rucký

Po posledních závodech na Klínech, kde jsem měla pocit, že jsem zapomněla jezdit na kole, jsem si na Morávce spravila chuť, ačkoli jsem zajela stejný výsledek. Dobrý pocit z jízdy je zkrátka základ bez ohledu na to, co na to říká časomíra.

K Morávce už tak nějak neodmyslitelně patří noční prolog, který jsem ale snad úplně poprvé jela za světla. Ano! Konečně mám s sebou světlo, dokonce se docela dlouho s Tomem patláme s lepením svítících brček na dráty, a já to jedu za světla!

Ale nestěžuju si, poprvé jsem v prologu viděla do zatáček a nebylo to vůbec špatné. Z loňských ročníků mám prolog v hlavě zafixovaný tak, že stačilo pěkně skočit přescesťák, pak už jen pár zatáček a byl cíl. Tentokrát byl přescesťák možná tou nejjednodušší překážkou na trati.

reklama

Po něm totiž následoval dvojáček rovnou do klopenky! Pak „něco jako dvoják“ s následným odjezdem v odkloněné zatáčce a následně jakási boule, kterou jsem neuměla skočit jinak než na předáka!

Když jsem se ale, při tlačení kola na start, dívala, nebyla jsem jediná, kdo z toho pseudoskoku odjížděl po předním. Takto postavená trať měla dva výsledky: 1) Mošnovo naražená žebra a 2) diváky rovnoměrněji rozprostřené, než když „hrozila krev“ jen na přescesťáku.

Já si to odjela ve večerním svižném módu s nechtěným vycvaknutím na přescesťáku. Když jsem si ale myslela, že jako první toho dne na přescesťáku předvedu ukázkové rozstřelení, zacvaknul se mi při dopadu kufr do nášlapu sám, jako by mě chtěl jenom poškádlit.

Pak už jen přeďák na zmíněné bouli a zbytek jsem na svůj vkus dojela docela dobře, za což mohl hlavně kotel fanoušků, kteří tu každého vyhecovali do maximálních otáček. Opravdu bych potřebovala, aby byl kotel po celé délce každé erzety!

Nedělní závod začíná docela zostra sjezdovou erzetou, která se v sobotu dohromady třikrát v jednom prudkém místě přeznačila, takže jsme i trochu zvědaví, jak bude vypadat nedělní finální úprava. Levotočivou zatáčku krátce po startu jsem si v sobotu zkoušela snad 5x, přesto se mi až v závodě podaří projet ji úplně nejhůř!

Jdu do skoro nulové rychlosti a jelikož jsem pozdě v zatáčce, ještě si vycvaknu pedál, který pak klasicky nohou hledám ještě dalších několik metrů. Já vím, po Klínech jsem slibovala, že si pořídím jiné. Ale taky jsem si slíbila, že budu trénovat, haha… Takže mě neberte vážně!

Do techniky alespoň správně trefuju pravou horní stopu, sice ne v bůhví jaké rychlosti, ale prostě na dámičku v růžovém. Následuje možná nejzajímavější a technicky nejnáročnější pasáž celého závodu, tedy lesní prudký sešup, kde se pod kolo sem tam nachomýtne kořen, kámen, nebo vybrzděná díra.

Strašně moc si tu cením kotel fanoušků, který mě motivuje se soustředit a nevyndat se před nimi přes řídítka a držím se tu plánu „nebláznit a kolo kontrolovat“. Pasáž se mi tedy podaří projet bez výrazné chyby, takže se bez problému dostanu do spodní pasáže, která už moc z kopce není, proto je potřeba šlápnout zde do pedálů, a hlavně se včas vyhýbat stromům!

Od včerejška tu podle mě vyrostly nové nebo jich je v té vyšší závodní rychlosti kolem nějak moc, naštěstí se s žádným blíže nespřátelím a cíl protínám v dobrém naladění. Povede-li se první erzeta, povedou se i další!

Jediná druhá erzeta chutná po XC, a kdyby tu člověk nešlapal, tak ho do cíle nesveze ani setrvačnost, ani gravitace. V horní části udělám snad o půlku zatáček víc, než jich tam ve skutečnosti je – nějaké části jsou oproti předešlým ročníkům předělané a mozek to nechce akceptovat. Když přijíždím do nejvíc šlapací pasáže, přemýšlím, jestli dupat ve vyhlazených terénních vlnách, nebo mimo vlny, kde to ale drncá po kořenech.

Nakonec zvolím kompromis a prostřídám obě možnosti s tím, že uvolním nahromaděné závodní emoce a nahlas hekám – jednak tím, že to šlapání je fakt náročné, jednak si prostě asi potřebuju trochu zakřičet. Tenis chápu!

Trať se proplétá v hrabance, v kořínkách, občas to okoření klopenka a občas to chce do toho zase šlápnout. Výsledkem je, že v cíli se musím opřít o kolena a v předklonu čekám na infarkt. Až když jsem bezpečně ujištěná, že bych nemusela omdlít, vydám se k občerstvovačce – mému prvnímu jídlu dne.

Ráno jsem totiž zvesela nakráčela do restaurace u nástupu lanovky s tím, že si sám k snídani jejich borůvkový koláč. Ten ale „překvapivě“ po sobotě došel a než abych ujídala z občerstvovačky, ještě než vjedu do závodu, to jsem si radši dala půst.

Jenže stačily tyhle dvě erzety na lačno a já dostala pěkný hlaďák a protože jsem už svojí chvilku „otevřeného žaludku“ propásla, dokážu si strčit do pusy jen čtvrtku pomeranče. To jen k tomu, že po zbytek dne mi bylo docela šoufl.

Třetí erzeta je ovšem moje oblíbená a je jako dělaná pro mého Ghosta Framra, který tyhle hravé erzety jede za mě! Jede se mimo bikepark v lesním terénu a má to flow, takže to člověk nemusí nikde moc lámat. Start je zpestřený přejezdem přes šutr, kde u jezdců startujících před námi sledujeme, jestli si při jeho objíždění ohnou šaltr nebo si škrtnou středem u jeho přejíždění.

Před startem ještě Kubu Říhu startujícího přede mnou s vážnou tváří upozorním, že si kdyžtak křiknu, až ho dojedu. Okolí se tomu zasměje, načež Vojta Bláha povídá:

Tohle jsem řekl před lety ze srandy Jirkovi Fikejzovi a vůbec se nesmál.

Tomu se ale zase musíme smát my, takže do erzety vjíždím uvolněná a beru to rovnou přes kámen bez větších potíží. Krásně se trefuju i na střed následující rock garden, který je vkuse vysypaný kameny a dá se na něm udržet flow.

Přišlápnout si musím až v druhé části rock garden, kde už se to ale trochu čeká. A pak už to je jen zábava! Plynulé zatáčky, kořeny, které se dají přeskočit nebo prosvištět, lesní palby rovně dolů… Flow si užívám tak, že zapomenu, že to je závod a jede se o čas, takže pro formu zašlapu až do mírného kopečku těsně před cílem.

Čtvrtá erzeta je úplně nová a jede se v mladičkém bikeparku Karlov ve vedlejším údolíčku. Na pořadu dne je trať, která se mi v sobotním tréninku líbila, ale ze které si moc nepamatuju! Zase! Nicméně Max mi ji na startu dokáže zpaměti popsat, a ještě mě upozorní na kratší vnitřní stopu někde pod větvemi.

Asi bych teda mohla jezdit závody na oči a jen si před startu pokecat s Maxem 😁

Začátek představuje plynulá lesní trať skoro bez zatáček, pak následuje hravá kamenitá pasáž, do které se mi povede najet v příjemné rychlosti, takže kola se převalují přes kameny bez velké práce. Díky tomu jedu docela čistou stopu, až kolem slyším chlapy fandit: „Krásná si! Krásná si!“. To jakože jsem si hezky namalovala oči, nebo že jedu krásně?

Díky chlapi, zbytek rock garden nevím, jak projedu, protože přemýšlím výše popsaném!

Trať je kromě kratičkého mírného výjezdu pěkně puštěná z kopce, takže na rozdíl od jiných erzet je tu člověk trošku na rukách. Trochu se to na mě podepíše, takže hrabanku v prachu jedu trošku opatrněji, než bych chtěla, nic to ale nemění na tom, že mě tahle trať baví. Navíc podle Maxova popisu trefím i kratší stopu pod větvemi, díky trenére!

Na poslední pátou erzetu jedeme zpátky do Kopřivné a jelikož se tentokrát nikde nejede lanovkou (takže nikde nečekám 40 minut ve frontě), stíhám na pohodu i limit závodu. Sice jsem na startu ještě trochu nervózní, abych udržela pozornost do poslední erzety, na druhou stranu se těším do cíle na pivo, které by mi mohlo vyspravit bolavý žaludek.

Než odstartuju, tak mi kolemjdoucí pán pochválí moje hekání v druhé erzetě. Sakra, u toho byli lidi? To bych si to asi i rozmyslela… Také poslední erzeta si zaslouží chválu! Po pár cik-cak zatáčkách po sjezdovce vletí trať do lesa, kde je pěkně puštěná z kopce v nenáročné kořenovité technice. Jediné, co mě tu mrzí je, že se neodhodlám víc pustit brzdy, protože by to tady asi docela v pohodě šlo.

V prostředku ezety je pěkný technický padáček, který jsem i přes rady kluků odmítla jet pohodlnější stopou (vyjet si ven doprava a zalomit to, čímž bych si krásně usnadnila výjezd) a pustím to po prostředku rovně dolů. V pravotočivé zatáčce si pak musím trochu pomoct smykem zadního kola, abych se otočila správným směrem, což nakonec stejně vyhodnotím jako zábavnější způsob projetí.

reklama

Síly sice dochází, ale jde o poslední erzetu, takže do ní dávám všechno a dupu, co se do mě vejde. Když před cílem vyjíždím z lesa, řadím trochu těžší převod a mám v plánu pořádně zaspurtovat po louce, která se tu svažuje mírně do kopečka…

Jenže…hned prvním šlápnutím přetrhnu řetěz. „Neééé, já nemám řetěz…“!

Zakvílím a odevzdaně si sednu, protože jsem řetěz přetrhla naposledy před deseti lety a nějak jsem nevěděla, co se s tím vlastně dělá. Ne, pumpování mě nenapadlo. V tomhle okamžiku mi ovšem Michal Hoffmann pořídí fotku, která vyvrací veškeré mé řeči o závěrečném race modu (viz níže).

Do závěrečných cik-cak zatáček po sjezdovce se tedy soustředím, abych co nejméně brzdila, a kupodivu jsem je lépe možná nikdy neprojela! V cíli mi řetěz rovnou opraví nejochotnější mechanik Michal Hovorka z Giantu a ani výsledkově mě řetěz nijak neovlivnil, takže šlo jen o závěrečné zpestření a ze závodu převládá spokojený pocit!

PS: Občerstvovačka v Karlově velmi potěšila! Palec nahoru za ní! 😉

Text: Andrea Drengubáková / Foto: Zuzana Schedová (zuzkafoti – FB), Jára Sijka, Tomáš Rucký

Výsledky Enduro Race Malá Morávka 2019

[See image gallery at www.bikeandride.cz]
 
Viewing all 1782 articles
Browse latest View live


Latest Images

<script src="https://jsc.adskeeper.com/r/s/rssing.com.1596347.js" async> </script>